Škola bez hranic pomáhá českým rodičům v zahraničí s výukou češtiny pro jejich děti
Právě tuto sobotu, 19. září, zahajuje v Paříži další ročník České školy bez hranic. Děti českých rodičů, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničí, se tu učí češtinu i další předměty, které jim ukládá český školský zákon. Jde přitom o zcela dobrovolnou aktivitu, se kterou před šesti lety přišla česká lékařka provdaná v Paříži Lucie Slavíková - Boucher. Mezitím vznikly i další České školy bez hranic a Lucie Slavíková usiluje o to, aby jejich výuku oficiálně uznalo české ministerstvo školství. Svůj projekt představila i na semináři o krajanech, který proběhl tento týden v Senátu. Milena Štráfeldová se jí tam zeptala na podrobnosti:
Když mluvíte o rodičích, kteří chtějí, aby se jejich děti vzdělávaly v češtině - kdo jsou?
"Z mého pohledu novodobí zahraniční Češi, to znamená lidé, kteří odešli nebo chvíli pobývají v zahraničí po r. 1989. Jsou tam se svými dětmi a ty děti se buď v předškolním věku potřebují naučit česky, nebo potřebují plnit tzv. zvláštní školní docházku, povinnou z českého školského zákona. To znamená, že potřebují pokračovat v předmětech český jazyk a literatura a dějepis a zeměpis českých zemí."
Vy jste začali v r. 2003 s předškolní výchovou. Jak vypadala?
"Předškolní výchova od samého začátku umožňovala dětem slyšet český jazyk v kontextu. Učily se zpívat, hrály si, vyprávěly se jim pohádky, tančily, učily se říkadla."
Do školního věku je to ale přece jenom dost dlouhá doba. Mění se nějak způsob výchovy v češtině pro ty tzv. školkové děti?
"Já myslím, že princip zůstává stejný. Stále je to výuka nebo jazyková výchova v kontextu. To znamená, že děti přijdou do Českého centra v Paříži a všichni na ně mluví pouze česky. I veškerá výuka se odehrává v češtině. Pro tento předškolní věk je to vždycky hrou, nicméně minimálně v posledním roce, to znamená přibližně v pěti letech dítěte, se do toho snažíme vkládat více strukturované jazykové výchovy. To znamená i rozpoznávání písmen, čtení a dítě se více začíná učit pracovat jako ve škole."
Jak často probíhá pro předškolní děti škola bez hranic?
"Jednou týdně ve středu, což je den, kdy děti ve Francii nemají školu. Takže středa je ve Francii vyhrazena pro vzdělávací kroužky, zábavné kroužku, hudbu a jazyky. Proto rodiče chodí k nám a vyučujeme jednou týdně dvě hodiny."
A když říkáte vyučujeme - to znamená kdo?
"Já tedy ne, ale můj pedagogický sbor nebo pedagogický sbor školy bez hranic v Paříži, což jsou ve valné většině promovaní pedagogové z České republiky, kteří jsou z nějakého důvodu ve Francii. Ty základní, kmenové pedagogy doplňují studenti většinou z pedagogických fakult, kteří do Paříže přijíždějí většinou v rámci programu Erasmus."
A kolik takových učitelů máte?
"Snažíme se mít vždycky minimálně dva, to znamená jednoho pro předškolní výchovu a první stupeň a druhého pro druhý stupeň, nebo první a druhý stupeň dohromady. Tito dva jsou doplňováni přibližně dalšími dvěma pedagogy."
Pro kolik děti?
"V současné době je jich zapsáno asi padesát pět, ve všech věkových kategoriích."
V šesti letech děti postoupí do první třídy. Jak vypadá první třída v České škole bez hranic?
"Svým způsobem vypadá úplně stejně jako kdekoliv jinde. Nicméně vzhledem k tomu, že se vždycky jedná o velmi malé skupiny, v letošním roce to bude asi pět prvňáčků, tak je přivítáme, seznámíme je s učebnicemi a začneme s nimi pracovat."
Kolik hodin se učí na té už jakoby základní škole?
Vyučujeme čtyři hodiny v sobotu, do kterých se snažíme vložit celý program dané třídy."
Co se tedy děti musí všechno naučit v jednotlivých třídách?
"Záleží na ročníku. Od začátku se učí především českému jazyku, ke kterému samozřejmě již od první třídy patří literární výchova. Od druhé třídy vyučujeme vlastivědu, která se týká českého prostředí, českého dějepisu a zeměpisu. A na druhém stupni je to potom opravdový český dějepis a zeměpis."
Odpovídá to standardům českých škol?
"Určitě, to je náš současný cíl. Píšeme vzdělávací program České školy bez hranic, který bude odpovídat požadavkům rámcového vzdělávacího programu Ministerstva školství České republiky. V něm budou obsaženy základní předměty, které vyučujeme."
Znamená to, že pro české rodiče by tím odpadlo to, že musí jednou za čas nechat své děti přezkoušet v českých školách?
"To by znamenalo v případě, že ministerstvo školství náš výukový způsob uzná a bude náš systém určitým způsobem certifikovat. To ovšem znamená, že pak bude muset být splněn ještě další krok, a to možnost vydávání určitého certifikátu nebo vysvědčení, které by pak bylo platné v České republice."
Jak dalece se vám daří naplnit tento cíl?
"Vzdělávací program jako návod pro všechny další České školy bez hranic bude doufám dopsán během jednoho měsíce. Potom budeme doufat, že se nám podaří v rámci tzv. neformální pracovní skupiny, která vznikla v prosinci loňského roku a je složena ze zástupců ministerstva školství, zahraničních věcí a za Českou školu bez hranic tam jsem já, že se nám tedy podaří otevřít i určitou politickou debatu, jakou pozici by měl zaujmout český stát vůči těmto novým Čechům v zahraničí."
Nakolik jsou české úřady vstřícné vůči takovým snahám?
"Já myslím, že pro české úřady a lidi, kteří nikdy nepobývali v zahraničí, je to naprosto nová věc. A musí si na tuto myšlenku zvyknout, protože s ní vlastně nemají žádnou zkušenost. Naopak lidé, kteří z nějakého důvodu takovou osobní zkušenost mají, ti chápou velice rychle a jsou projektu nakloněni, protože vidí, že je to přesně to, co v případě výuky češtiny v zahraničí ta nová generace potřebuje."
Vy jste začali se školou v Paříži, ovšem mezitím vznikly už třídy i u jiných Českých center. Kde?
"V r. 2008 se k nám přidal Londýn, potom Sydney, Berlín, Curych, v červnu letošního roku Mnichov, začal s námi spolupracovat krajanský spolek v Drážďanech a chystá se k nám přidat Brusel. Zájem projevilo i České centrum v Haagu."
Zatím to ale všechno je, pokud tomu dobře rozumím, na bázi dobrovolnosti těch lidí, rodičů, maminek, které chtějí, aby se jejich děti učily česky...
"Ano, přesně tak to je, a to je to, o čem jsem hluboce přesvědčená, že nemůže do budoucna zajistit funkčnost celého systému. Jak často opakuji, myslím si, že osud češtiny v zahraničí nemůže záviset na práci několika, byť velmi kompetentních bezplatně pracujících dobrovolníků."
A já poprosím jednu kompetentní a bezplatně pracující dobrovolnici ... Vy sama učíte v České škole v Paříži, při Českém centru. Jak tam podle vás výuka probíhá, jak se líbí dětem a jak vůbec reagují?
"Ptát se učitelky, jak se líbí dětem, je trošku zrádné, ale já si podle jejich reakcí myslím, že jsou tam velmi spokojené se všemi kolegyněmi, se kterými se kdy potkaly. Ty to dělají vždycky s velikým nadšením a dlužno říci, že s velkou profesionální zkušeností."
A máte zkušenost, že děti, které procházejí vaší školou bez hranicí, pak bez problému dělají srovnávací zkoušky v Česku?
"Mám zkušenost z loňského roku, kde všichni vlastně měli výborné známky. Nejhorší známka byla dvojka."
Na závěr odpovídala jedna z učitelek pařížské školy bez hranic Blanka Gruntová.
