Česká škola bez hranic v Paříži oslavila 20 let. Jak vidí její budoucnost, prozradí zakladatelka Lucie Boucher

Právě před 20 lety zahájila v Paříži svoji činnost první Česká škola bez hranic. Byla první školou tohoto typu v zahraničí, která vznikla po revoluci a která se zaměřila na výuku češtiny a českých reálií ve stejném rozsahu osnov jako základní školy v Česku.

Zároveň jako první podepsala v roce 2013 smlouvu s ministerstvem školství o poskytování vzdělávání v zahraničí. Její žáci tak už 10 let získávají osvědčení platné v České republice. Za dobu své existence umožnila rovněž 70 studentům českých univerzit získat praxi ve výuce vícejazyčných dětí.

Zakladatelkou České školy bez hranic je Lucie Boucher, podle které se oslavy vydařily.

Foto: Česká škola bez hranic

"Měli jsme těstí, že nám umožnila ambasáda ČR udělat tu slavnostnější část pro rodiče, prarodiče, bývalé žáky a bývalé učitele na ambasádě u Eiffelovy věže. Tam zazněla spousta projevů. Pozdravil nás i předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). V sobotu jsme slavili v Českém centru a ve škole. Přijelo za námi loutkové divadlo. Škola měla Den otevřených dveří, kde se všichni mohli přijít podívat na výuku a na fotografický průřez 20 lety školy. Bývalí žáci nám natočili videa , co pro ně škola znamenala, promítaly se projekty, které byly realizovány. Bylo to moc fajn."

Jak to vlastně všechno začalo?

"Začalo to mými dvěma dětmi, které vyrůstaly v Paříži s jejich francouzským tatínkem, kdy jsem viděla, jak je těžké naučit je dobře česky. Takže ta myšlenka začala u nich, ale škola už nebyla tak úplně pro ně, protože můj syn ji v podstatě neabsolvoval. Ten pouze skládal rozdílové zkoušky do deváté třídy. Dcera tou školou prošla. Těch dětí bylo na začátku hodně málo. Bylo nás 5 nebo 6. Scházeli jsme se ve středu odpoledne jednou za měsíc. Bruzy už každý týden a postupně se z toho vyvinula škola. V roce 2008/ 2009 jsme již napsali vzdělávací program, který schválilo ministerstvo školství. To už jsme učili i školní třídy. Ten model pak sloužil dalším českým školám bez hranic a postupně i dalším školám ve světě."

U Čechů v cizině | Česká škola v Paříži slaví 20 let

• Edit
• Smazat

Kolik předmětů teď máte ve škole?

Český jazyk, literaturu a české reálie. Snažíme se samozřejmě vše propojovat. Do těchto dvou základních předmětů patří také občanská výuka, seznámení, hlavně pro ty starší ročníky, se současným děním. Ale ten základ jsou ty dva předměty, které se děti neumí naučit v tom zahraničí jinde než u nás."

Jsou žáci, na které nezapomenete?

Foto: Česká škola bez hranic

"Tak těch, na které nezapomeneme, je hodně. V počátečních letech nás nebylo tolik. K dnešnímu dni má škola 94 žáků. Naši absolventi češtinu stále používají, je to pro ně stále důležité. Někteří odešli studovat do ČR. Ta čeština pro ně něco znamenala a nebyl to ztracený čas. Celkem školou prošlo 400 žáků. Učitelů, dobrovolníků a stážistů bylo kolem 140. Teď jsem udělali dotazník, kde se snažíme zmapovat, co ta škola i pro ty dospělé znamenala, zároveň pro rodiče a pro prarodiče. A je skvělé vidět odpovědi typu: díky tomu, že jsem učila u vás, učím v ČR úplně jinak."

Co momentálně vás nejvíc trápí?

"Nedostatek financí? Významná část práce, která je odvedla proto, aby ta škola fungovala, je na dobrovolnické bázi."

Jak vidíte budoucnost školy? Čekáte, že oslovíte dalších 20 let?

Lucie Slavíková-Boucher|Foto: Barbora Němcová, Radio Prague International

"Byla bych velice ráda, aby to pokračovalo, protože jiné státy nám ukazují, že školy existují desítky let, fungují a mají svůj význam. Tak budeme doufat, že ta pařížská to bude mít stejně. Bylo zajímavé vidět, kolik rodinných situací škola řeší. Rodiny přijedou třeba na rok a pro ty děti je to česká oáza v zemi, kde úplně nerozumí, nebo chodí to úplně jiné školy. Je i pro děti, které jsou tu na chvíli, na pár let, a pak se chtějí zařadit zpátky do českého systému. Té rodině to zjednodušuje život.

V neposlední řadě je škola pro rodiny, kterým na tom jazyku a kultuře záleží, byť vědí, že se třeba do Čech vracet nebudou. A poslední, ale ne o to méně významní, jsou prarodiče, kterým na tom strašně záleží, a kteří věnují spoustu času tomu, aby jejich vnuci nebo vnučky se naučili česky. Třeba i navzdory tomu, že jejich děti se nenaučili úplně dobře. Ale o to větší snaha je právě u těch vnoučat. A i těm ta škola poskytuje to zázemí."