Schoda nebo zhoda? - I výslovnost má v češtině svá úskalí.
V rubrice Čeština, jak ji neznáte, se Tereza Filinová tenokrát věnuje výslovnosti v češtině. Moc o ní nepřemýšlíme, ale i výslovnost má svá pravidla:
Z letní dovolené jste si i letos určitě přivezli spoustu zážitků, nepraktických suvenýrů a třeba také zjištění, že kurzy angličtiny nepřinesly tolik ovoce, jak jste si představovali. Slovní zásoba by byla, gramatická pravidla se vynořila, kdy měla, ale stejně jste museli své přání nejméně jednou zopakovat, než vám číšník porozuměl. Z těchto nedorozumění viníte anglickou výslovnost, která vám přece dělala vždycky problémy. Ještěže v češtině vyslovujeme tak, jak píšeme.
To sice platí, ale do určité míry. Z historického vývoje jazyka nám v češtině zůstalo např. rozlišení i/y nebo ú/ů, která ve výslovnosti nezachycujeme. V písemné podobě naproti tomu nerozlišujeme změny hlásek, ke kterým dochází v proudu řeči – píšeme sice hrad, ale naprosto přirozeně vyslovíme [hrat]. V češtině jde o zákonitou změnu, kdy se na konci slova mění znělá souhláska na neznělou. Asimilaci (neboli spodobu) znělosti český pravopis totiž nezachycuje a zohledňuje další tvary podstatného jména nebo pravopis slov odvozených, tj. [hrady], [hradní]. Podobně se ve výslovnosti zjednodušují také skupiny souhlásek na začátku nebo uprostřed slov, např. ve slově [otpustit] nebo [vspomenout], kde se znělé d a z změnily vlivem okolních souhlásek na neznělé t a s. Samozřejmě se zde projevují také nářeční rozdíly. Pokud kolem sebe slyším [gdyž] nebo [už] se znělými souhláskami na konci, tuším, že dotyčný bude asi odněkud z Moravy. Dohadovat bychom se také mohli, jestli se správně vyslovuje [schoda] nebo [zhoda]. Já rozhodně volím první možnost, která je typická pro Čechy, nicméně správná je obojí výslovnost a školení mluvčí dávají dokonce přednost výslovnosti [zhoda].
Výslovnost je důležitá u cizích slov, která si dělají nároky na to, aby u nás zdomácněla. Od ní se pak mnohdy odvíjí jejich grafická podoba. Jestli se ujme, to je věc jiná. Existují např. podoby brífink, mítink nebo marketink přizpůsobené českému pravopisu, ale zejména s tím posledně jmenovaným se tak často nesetkáváme. A už vůbec nezavadíme o výraz lízink psaný podle toho, jak se vyslovuje, i když slovo je u nás jako doma. Nepotkáme ani bejzbolči dyzajn psané, jak slyšíte. Jejich počeštěná podoba se nám očividně nezamlouvá, i když odpovídá výslovnosti. A tak si pravopis někdy ztěžujeme dobrovolně.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
