Zámek v Kuníně dodnes navštěvují potomci jeho obyvatel
Zámek v Kuníně na Novojičínsku má za sebou pohnuté osudy, léta chátral, po jeho chodbách prý jezdili vojáci na koních a při letos v červnu byl zasažen povodněmi. Neméně pohnuté jsou osudy jeho obyvatel, z nichž nejznámější je hraběnka Marie Walburga, která zde zřídila proslulý výchovný ústav. O ní ale tentokrát řeč nebude, podíváme se za dalšími majiteli kunínského zámku.
Zámek koupil olomoucký biskup z rodu Fürstenbergů a věnoval ho svému bratrovi Ernstu Egonovi. Ten byl podobně jako řada jeho příbuzných znamenitým národohospodářem. Jako první člen rodu se vzal neurozenou ženu. Ještě před sňatkem se narodil jeho syn zvaný Fritz. Patřil mezi nejlepší závodní jezdce v rakouské armádě. Také on šel ve šlépějích svého otce, porušil rodové zákony a vzal si prostou dívku, říká kastelán Jaroslav Zezulčík.
"Když jsme po osudech rodiny pátrali, tak jsme oslovili prince Johannese na zámku Vitoras v Rakousku, kde je hlavní sídlo této rakouské větve. Neměli žádné portréty, ty naše kunínské Fürstenbergy považovali za takové černé ovce rodiny. Přivedli ženu z občanské rodiny a porušili přísné rodové zákony. Ale žili pod ochranou slavného příbuzného arcibiskupa olomouckého Bedřicha Egona Fürstenberga, zvláště ten jeho synovec Fritz, Josef Friedrich. Ten si na zámek přivedl krásnou ženu, dceru podkováře z Kateřinek u Opavy, Marii Zdražilovou. Měla nádherné dlouhé vlasy. Máme krásné portréty, které jsme získali nedávno, také její stříbrný hřeben na česání vlasů, spoustu vzpomínek. Jak půjdeme do Vaitry, tak princi Fürstenbergovi ukážeme také portréty jeho příbuzných, které ani nezná."
"Její příbuzný nám prozradil, že se o ni ucházel bohatý vídeňský velkouzenář a spáchal sebevraždu, protože odmítla opětovat jeho lásku. Bezdětná stárnoucí landkraběnka byla potom převezena před válkou na Opavsko. Celý vagon byl tehdy přistaven, aby odvezl tetičku mezi její neteře. Tam pak dožila svůj život na počátku války. Před lety se nám podařilo najít dům, kde žila, kde ta jedna její praneteř ještě jako mladá dívka česávala ty dlouhé vlasy své tety. Říkali jí důvěrně tantík z německého tante, tak ta nám vyprávěla krásné příhody, zrovna slavila devadesátiny. Když vyprávíme o česání, ukazujeme její plášť na česání vlasů, hřeben a její portrét. Má na něm delší vlasy než paní Vašáryová ve filmu Postřižiny. Vyprávíme, že se žádná dívka nesměla objevit s kapsami. Ona se bála, že v nich má schované nůžky a že ty vlasy jí budou zkráceny. Takovou fóbii měla na kapsy. Neteře nám na zámek poskytly stovky skutečně nádherných předmětů, které kdysi zdobily zámek v Kuníně. Pak se objevily ve výbavě vídeňského paláce a nyní opět zdobí stěny našeho zámku, takže jakoby ti Fürstenbergové vůbec neodešli."
A stejně tak se zdá, že zámek neopustili ani další majitelé, rodina rytířů Bauerů z Brna. Také pro ně byl spíše letním a prázdninovým sídlem. Rodina Bauerů v 19. století velice zbohatla těžbou černého uhlí a zakládáním cukrovarů. Zvláště zajímavý byl poslední majitel zámku doktor Victor Bauer.
"Procestoval celý svět. Hovořil plynně všemi evropskými a hlavními světovými jazyky. Obzvláště miloval Japonsko, Čínu. Byl posedlý těmito zeměmi, propagátor obchodu. Člověk také velice odvážný, protože už v roce 1910 si například pořídil pilotní průkaz. Létal na letadle Etrichtaube. Když jsem to letadlo spatřil v jednom vídeňském muzeu, tak jsem řekl, že bych na to nesedl ani na zemi, natož ve vzduchu. Jakoby pegas se vznášel na oblacích. Byl to také člověk, který se nechal portrétovat Schiellem, Kokoschkou. Vyprávíme příhody o tom, jak to bylo, když se ty obrazy nekoupily. Za první obraz od Schielleho, který dnes zdobí galerii Belveder ve Vídni, tak za to mohla jeho krásná manželka, také občanského původu, krásná Greta, barová zpěvačka, která údajně vůbec neměla pochopení pro moderní umění. Když Schielle zazvonil u dveří jejich vídeňského bytu, Viktor Bauer nebyl doma a on nabídl obraz k odkoupení. Manželka tehdy řekla památečnou větu, že na tomto obraze poznává manžela pouze na základě manžetových knoflíčků a obraz nekoupila."
Rodina Bauerů na zámku byla do roku 1945. Jak uvedl kastelán Jaroslav Zezulčík, podařio se ji před lety najít. A v roce 2001 přiletěli.
"Pátrání bylo velice složité. Ze Spojených států přiletěli po atentátech v New Yorku prvním letem do Vídně, pak k nám do Kunína přivezli příbuzné, ti nám přivezli fotografie, jak zámek vypadal. Takže rodina se podílela velice významně na rekonstrukci zdevastovaného zámku, na dohledávání sbírek a loni jsme přivezli celý kamion sbírek, který našemu zámku zapůjčil a částečně také věnuje vnuk našeho posledního zámeckého pána pan doktor Ronald Riedel ze Salzburgu. A také věnoval rodové písemnosti - deník Victora Bauera a také inventáře zámku, které umožní dohledávat sbírky na území naší republiky. Sbírky zámku v Kuníně jsou mnohem bohatší, než byly na konci války."
Dnes na zámek jezdí Bauerové z celého světa. Kastelán Zezulčík je v kontaktu i s rodinou Schindlerů, na zámek přijel i hrabě Franz -Josepg Waldburg - Zeil, pravnuk Františka Josefa a legendární Sisi. Účastnil se i uložení ostatků kunínské hraběnky Walburgy. Zámek se tak probouzí k novému životu. Přitom na počátku 90. let vypadal jako zřícenina a nechybělo málo a byl srovnán se zemí. Na konci války v něm sovětští vojáci jezdili na koních po hlavním schodišti, do obrazů bodali bajonety a nábytek vyhazovali z oken. Pak následovaly nájezdy lidí z okolí, kteří kradli zámecký mobiliář. Na zbytek sbírek se zřítily stropy. Povolaná armáda pak vytahovala obrazy ze sutin a vozila je do depozitářů hradů a zámků. Zámek sloužil jako ubytovna statku, vývařovna i sklad léků. Kunín však svůj zámek nedal a postaral se o záchranu této jedinečné památky. Své brány pak návštěvníkům otevřel v květnu roku 2004.
