Dětské soubory na strážnickém festivalu připomněly zvyky v průběhu celého roku

Poslední červnový víkend proběhl v jihomoravské Strážnici už 64. ročník Mezinárodního folklorního festivalu. Sjelo se na něj kolem dvou a půl tisíce účinkujících z Česka a další asi tři stovky ze zahraničí. Vystoupily tu soubory ze Slovenska, Bulharska, Turecka, Anglie, Uzbekistánu nebo z Jižní Koreje. Letos byla nejvýznamnější přehlídka folkloru v České republice rozšířena o 27. ročník festivalu Dětská Strážnice. A právě dětským programům ve Strážnici věnujeme dnešní díl folklorního cyklu Ach synku, synku. Ze studia Radia Praha vás zdraví Milena Štráfeldová

Děti a dětské programy patří k folklorní Strážnici každý rok. Letos díky Dětské Strážnici vystupovaly hned šestkrát. Už ve čtvrtek, před oficiálním zahájením mezinárodního folklorního festivalu, proběhl večerní program s názvem Rádi tančíme, rádi zpíváme. V pátek byly pro děti připraveny tvůrčí dílny a soutěže Ten umí to a ten zas tohle a pořad Děti dětem. A v sobotu ve strážnickém skanzenu proběhla jednak přehlídka dětských folklorních muzik a také pořad Děti ve výročních obyčejích. Pásmo her, lidových zvyků, písní a tanců, které provázely celý zvykoslovný rok, připravila autorka Jitka Vítková:

"Já jsem oslovila folklorní soubory, které jsem znala a které mi byly doporučeny. Ptala jsem se jich, co mají a čím by mohly do zvykosloví přispět. Ozvalo se mi asi o dva nebo tři soubory víc, nežli jste tu viděli, protože jsem ale byla sešněrovaná počtem, musela jsem vybírat soubory, které měly možnost nabídnout do toho pořadu dva nebo více příspěvků."

A které soubory tu vystupovaly?

"Dnes tu vystupoval Javorníček z Brna, Stázka z Teplé, Radost a Perníček z Pardubic a Rosénka z Prahy."

Čili se dá říct, že se vlastně podařilo pokrýt hlavní folklorní oblasti z celé republiky...

"Ano, dalo by se to tak říct, protože Rosénka dělá jižní Moravu. Takže Rosénka tu byla jako zástupce jižní Moravy. Javorníček dělá Valašsko, takže tu byl jako zástupce Valašska, a pak západní a východní Čechy."

Během vystoupení tu vlastně proběhl celý zvykoslovný rok. Co z toho ale byly zvyky typické pouze pro děti? V čem se mohly děti během zvykoslovného roku vyřádit?

"Myslím, že ve všem, co jste tady viděli, akorát dožínky jsou záležitostí celé rodiny, nejenom dětí. Děti tam ale měly taky svoji úlohu. Všechny zvyky, které jste tu viděli, většinou patřily dětem. Byly to dětské obchůzky a podobně."

A bylo něco, co ve zvykosloví patřilo pouze dětem?

"Domnívám se, že ano, protože dospělí měli v té době jinou práci. Takže jarní zvyky i vánoční koledování bylo většinou dětskou záležitostí. Nemusí to být jenom dětské, ale děti tam hrály nezastupitelnou úlohu."

- s pásmem o luckách, které chodívaly uprostřed Adventu, vystoupil hned v úvodu Dětský folklorní soubor Stázka z Teplé. Vznikl už v roce 1995 a kromě Strážnice vystupoval například na festivalech v Karlových Varech, Mariánských Lázních nebo Klatovech. Jednou z jeho vedoucích je Hana Wittová:

"Působíme v Teplé, to je menší městečko mezi Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary, a jsme folklorní soubor Základní školy Teplá. Folklorní soubor vznikl jako kroužek ve školní družině a od r. 1995 se jmenuje Folklorní soubor Stázka. Možná to bude znít trošku drze, ale jmenuje se po mé dceři, která se narodila v r. 1994 a jmenuje se Anastázie. A protože jsem ji vodila do souboru jako miminko, tak na popud ostatních dětí, když jsme hledali jméno na první festival, kam jsme jeli, se jmenuje po ní. Zpracováváme region širšího Karlovarska, spíš se to ale může nazvat Egerland, protože v těchto končinách byli Němci i Češi. A naší specifikou je, že zpíváme české i německé písničky, a taky české a německé tance."

S jakým pásmem nebo s jakými zvyky jste přijeli na letošní Strážnici?

"Na letošní Strážnici jsme byli pozvaní s pásmem Hrajeme si na lucky, což je adventní pásmo. A pak s pásmem Masopust."

Jak často cvičíte a jak to máte s kroji?

"Jsou to školní děti, první a druhý stupeň, ale do souboru patří i starší děti, které ze školy vyšly. S těmi mladšími zkoušíme jednou týdně, a když potřebujeme zkoušet s těmi staršími, tak většinou děláme víkendové soustředění, asi tak jednou za měsíc. A ptala jste se ještě na kroje. Vycházíme z poznatků manželů Balounových, kteří v 50. letech bádali na Karlovarsku po místních tradicích a sepsali několik knih, jak o písničkách, tak o krojích. Takže kroje máme šité podle nich."

A jak je to s muzikou? To někdy bývá u souborů problém...

"Úpravy písniček si děláme sami. Máme dětskou muziku, tam jsou klasicky housle, viola, klarinet a basa. A pak máme zvláštní muziku, já hraju na harmoniku."

Kde vystupujete?

"Většinou vystupujeme v Teplé, na školních akademiích. Vystupujeme pro důchodce a výdělečné vystoupení máme v Mariánských Lázních nebo v Karlových Varech pro pacienty. A když se to podaří, tak jsme pozvaní na nějaký folklorní festival."

Byli jste i v zahraničí?

"Byli jsme v zahraničí, v Německu, ale musím říct, že pro naše děti je mnohem atraktivnější jet na Moravu, protože je to dál a je to tu mnohem hezčí."

Máte i nějaké nahrávky? Cédéčko?

"Máme už tři cédéčka a jedno DVD."

K lidovým zvykům, kde nemohly chybět děti, patřilo vánoční koledování a také pastýřské hry. Ve Strážnici je předvedl soubor Rosénka z Prahy.

Soubor Rosénka vznikl už v roce 1982 a jeho zakladatelkou je dcera slavného uherskohradišťského primáše Jaroslava Staňka Radka Baboráková. A to je také hlavní důvod, proč se pražský soubor věnuje především lidovým písním, tancům a zvykosloví z jižní Moravy. Rosénka vystoupila na řadě domácích i zahraničních festivalů - v Itálii, v Německu, ve Finsku, na Slovensku, ale také například v Egyptě. Radka Baboráková ještě před vystoupením řekla, co si děti připravily pro pořad ve Strážnici:

"Dnes tu budeme dělat v pořadu Děti ve zvycích a obyčejích létečko, přinášení jara, pak vánoční koledování, pastýřskou hru, a jako třetí bude masopustní chození Chodíme, chodíme."

Co z toho mají děti nejradši? Pokud se tedy dá ještě mluvit o dětech...

"O dětech už se téměř mluvit nedá, protože většině už bude téměř patnáct. Myslím, že nejraději mají pastýřskou hru a vánoční koledování se zvonečky."

To už jsou starší nebo premiérové věci?

"Jsou to vlastně oprášené věci, protože jsme je dělali už loni na Vánoce. Museli jsme je ale pro potřeby tohoto vystoupení trošku změnit."

Jak to máte s muzikou?

"My bohužel máme muzikanty i tanečníky, takže s tím stále bojujeme. Doufám, že se v budoucnu najde někdo, kdo nás bude jen doprovázet."

Takže si hrajete sami?

"Většinou je to tak, pak je to ale problém, protože děvčata nemají zase s kým tancovat. Nějakou muziku máme, ale dneska jich tu moc není."

Lidové zvyky a hry, kterých se hodně účastnily děti, připomněl soubor Javorníček z Brna. Například vystoupením Tří králů:

/ukázka vystoupení souboru Javorníček z Brna, Tři králové/

Jak řekla Zuzana Baranová, soubor Javorníček má za sebou opravdu dlouhou historii:

"Javorníček v letošním roce oslavil 50. výročí, v prosinci jsme měli premiéru k výročí založení javorníčku v Mahenově divadle v Brně. Javorníček má obrovskou tradici, před lety ho zakládali Pepa Čáp s Majkou Čápovou. Prvně to byla Vlaječka mládí, která se odpojila od Vlajky mládí. Pak se přejmenoval na Javorníček a tento název trvá dodnes. Máme přes dvě stě padesát dětí, šest kategorií od nejmenších tříletých dětí až po ty osmnáctileté."

Kolik generací dětí prošlo souborem za těch padesát let?

"Nevím, už asi tancují děti jejich dětí, a myslím, že i vnukové."

Z čeho čerpáte pro svůj program? Z jaké oblasti?

/Plánka/ "Stěžejní část je Valašsko a jsme hrdí, že čerpáme z vlastních zdrojů, z věcí, které Majka s Pepou Čápových sebrali přímo v místech, odkud ty tance a lidové zvyky pocházejí. Takže máme vlastní zdroje, ze kterých čerpáme. Kromě Valašska děláme ale i Brněnsko a Horácko."

Co konkrétně předvedete tady na Strážnici?

/Plánka/ "Tady na Strážnici jsme součást programu Děti ve výročních obyčejích, takže jsme vybrali Mařáka s Mařenou, to je pásmo věnované zvyku vynášení Mařeny. Malé holky mají matějskou koledu a pak máme Tříkrálovou hru."

Jak je to s kroji? Jsou to stylizované kroje, nebo jsou skutečně původní z Valašska?

/Baranová/ "Ty, ve kterých tancujeme, jsou většinou původní. Pouze tyto byly vytvořeny pro matějskou koledu, vybrali jsme je s Alenkou Šauerovou, která tu dokonce dělá choreografii Strážnice. Dělala nám choreografii na premiéru a vytáhli jsme ze sbírek, jak opravdu vypadaly košilky dětí. A tak to ty děti mají oblečené."

A na matějskou koledu opravdu chodily holčičky? Ne kluci?

"Chodili i kluci, ale kluk nám nedošel, takže teď máme dívčí klub. Ale jinak chodili samozřejmě i kluci."

Spolu se Zuzanou Baranovou o souboru Javorníček hovořil jeden z jeho členů Martin Plánka. Soubor má za sebou řadu zahraničních zájezdů, například do Belgie, Portugalska, Rakouska, na Ukrajinu, zpíval a tancoval ale i na Kubě, ve Spojených státech nebo v Japonsku. Ve Strážnici připomněl jeden z jarních zvyků - vynášení Mařeny:

/ukázka vystoupení souboru Javorníček z Brna, vynášení Mařeny/

K velikonočním zvykům na vesnici patřilo i honění jidáše. S řehtačkami ho připomněli členové souboru Radost z Pardubic.

/ukázka vystoupení souboru Radost z Pardubic, honění jidáše/

Pardubický soubor Radost si v loňském roce připomněl už třicet let trvání. Často vystupuje na strážnickém festivalu, má ale za sebou i cesty do Francie, Belgie, Turecka, Japonska nebo Itálie. Ve Strážnici předvedl i klučičí hru Volba krále:

/ukázka vystoupení souboru Radost z Pardubic, volba krále/

Kromě pořadu o lidových zvycích v průběhu roku si děti ve strážnickém skanzenu mohly i leccos vyzkoušet. Tvůrčí dílny pro ně připravila Blanka Petráková z muzea v Luhačovicích:

"Na letošní Strážnici, protože jejím hlavním tématem je region Luhačovické Zálesí, a protože tady v Dětském dvoře jsme taky v záleské usedlosti, všechny výtvarné aktivity, které jsme připravili, souvisejí s Luhačovickým Zálesím. Vážeme tu hadrové panenky, vyrábíme vystřihovánky a papírové růže, nejrůznější druhy a varianty, barvy a velikosti. Máme tu ozdobenou májku, zdobili jsme májíček, děvčata vynášela smrtku a vrátila se zpátky na záleskou usedlost s ozdobeným májíčkem s papírovými růžemi."

V čem se liší dětský folklor od toho dospělého? Dá se tam vůbec nějaký rozdíl najít?

"To je složitá otázka. Samozřejmě že je tam rozdíl, protože děti si hlavně hrály. Dětské hry a dětské písničky jsou úplně jiné, to ale neznamená, že by neokukovaly a neodposlouchávaly od dospělých a neučily se vlastně během svého dětství to, co dělají dospělí. Ale to, aby děti mohly přijít a tančit u muziky, to opravdu byla záležitost až takových čtrnácti, patnácti let. A do té doby děti opravdu jen pozorovaly a vstřebávaly očima."

Už jste řekla, že tu prezentujete Luhačovické Zálesí. Co všechno tu v programu zaznělo?

"Tady přímo v Dětském dvoře byl folklorní soubor Světlovánek z Bojkovic. Několikrát už hrál různé písňové a taneční sady, byla tady výuka záleských tanců, záleského točeného a podtáčaného."

Vy jste ale taky zahajovali...

"Ten páteční hlavní pořad byl věnovaný Luhačovickému Zálesí. Název toho pořadu byl Pod Biskupskú horú hospoda malovaná aneb Luhačovické Zálesí zpívá a tančí. Bylo tam to nejkrásnější z pokladnice lidové hudby a tance na Zálesí, plus krojová přehlídka."

A jak se dětem jejich pořady na letošní Strážnici líbily?

"Dobře."

---

Náš dnešní pořad z cyklu Ach synku synku končí. Z Prahy se loučí Milena Štráfeldová.