Před 90 lety přestaly v Československu platit šlechtické tituly
Šlechtické tituly v Česku neplatí už 90 let. Přesto je tradice šlechtických rodů stále živá. Lidé se v médiích i v běžném životě často setkávají například s tím, že potomci šlechticů jsou oslovováni jako kníže či hrabě.
"Zákon předcházel pozemkové reformě, takže to byla do jisté míry příprava na tu reformu. Týkala se zemědělské půdy a lesů. O ty nebyl příliš velký zájem, naopak byl velký hlad po zemědělské půdě. Například hrabě Šternberk z Českého Šternberka měl v rámci svého panství asi 12 selských dvorů a zbyla mu necelá polovina,"
uvedl Vladimír Votýpka, autor triptychu o české aristokracii, kdy si všímá osudů jednotlivých rodů i probíhajících restitucí. Zákon sice tituly zrušil, ale neobsahoval žádné postihy. Sankce byly připojeny o dva roky později. Například za úmyslné a veřejné použití šlechtického titulu měl provinilec zaplatit pokutu od 50 korun do 15.000 nebo mohl být potrestán vězením v délce jednoho až 14 dnů.
"Nikdo nikdy nebyl postižen za to, že si třeba dal do dopisové hlavičky baron. Ale ze své zkušenosti vím, že většinou to nikdo z nich v hlavičce neměl. Pokud někdo měl na dopise baron, tak to byl takový pseudošlechtic. Ale oni si na to nepotrpěli."
Po druhé světové válce začal opět platit zákaz používání titulů, ovšem bez sankcí. Majetek některých rodů byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů, speciální zákon z roku 1947 zkonfiskoval majetek hlubocké větvi Schwarzenbergů a zbytek majetku šlechtě odebraly konfiskace po únoru 1948. Jeho navracení umožnily až restituční zákony po roce 1989, dodal Vladimír Votýpka.
"Velice postižena byla rodina Colloredo-Mansfeld. Jeden z nich Jeroným dostal Zbiroh, ale jeho bratři to nedostali. Například v Dobříši /dnes už majetek vysoudili/ byl předseda místního národního výboru, který na základě stranického usnesení řekl: my vám to stejně vezmeme, tak nemá smysl, abychom vám to vraceli. A já vám potvrzení o národní způsobilosti za války, což byl doklad o tom, že nekolaboroval s nacisty, nedám."
Potomci bývalé šlechty podali kolem 200 žádostí o navrácení hradů, zámků, lesů, rybníků a dalších nemovitostí. Do současnosti bylo původním majitelům vráceno zhruba šest desítek hradů, zámků a zámečků. K nejúspěšnějším restituentům patří Lobkowiczové, část rodu Kinských, část rodu Colloredo-Mannsfeldů, orlická větev Schwarzenbergů, Kolowratové či potomci rodu Sternbergů. Dnes žije v Česku na 30 šlechtických rodin.