Americká terapeutka Julie Farnam o dětských domovech v Česku

Dítě nepatří do dětského domova ani do ústavu. Má právo zůstat v rodině. - To tvrdí sociální pracovnice a rodinná terapeutka Julie Farnam ze Spojených států. Už šest let navštěvuje Českou republiku a zabývá se tu sociální péčí o děti. Přednášela o ní i na Karlově univerzitě v Praze. Julii Farnam do Radia Praha pozvala Milena Štráfeldová:

Julie Farnam z Oregonu je už od prvního pohledu mimořádně laskavý člověk. To jí určitě hodně pomáhá při práci s dětmi, které se staly obětí týrání, násilí nebo sexuálního zneužívání. Je ale v této oblasti i velmi zkušená - už od poloviny 80. let pracuje jako terapeutka a sociální poradkyně. V současné době je ředitelkou společnosti, která zajišťuje rodinnou terapii pro Odbor sociálních služeb státu Oregon. Do České republiky přijela poprvé v r. 2002, na soukromou návštěvu. Před dvěma lety se sem vrátila díky Fulbrightovu stipendiu. Studenty Karlovy univerzity učila, jak v sociální oblasti spolupracovat s problémovými rodinami. Pro pracovníky neziskových organizaci uspořádala desítky workshopů. A také navštěvovala zdejší dětské domovy. V čem tedy vidí hlavní rozdíl mezi péčí o děti v Česku a ve Spojených státech?

"Podstatný rozdíl je v tom, že my nemáme ústavy. Máme federální zákony, které chrání právo dětí na život v rodině."

Ve Spojených státech je proto tendence ponechat děti v rodině, i když jim tam hrozí nebezpečí. Ochrání je před ním sociální pracovníci. V Česku je to právě naopak:

"Tady je velká tradice založená na představě, že ústavy vychovávají děti lépe než rodina. Když jsem přijela, dozvěděla jsem se, že děti tu v dětských domovech a ústavech žijí po celé dětství."

Ústavy však podle Julie Farnam nedokážou z těchto dětí vychovat odpovědné občany a zdravé lidi, schopné založit vlastní fungující rodiny. Děti, s nimiž se Julie v ústavech setkala, jsou citově deprivované. Chybí jim terapie, přestože v Česku je mnoho zkušených odborníků:

"Všichni psychologové a terapeuti, které jsem tu potkala, byli mimořádně schopní. Vědí toho stejně nebo spíš víc než já. Máte u vás spoustu odborníků. Poznala jsem ale, že děti se s těmito odborníky nikdy nesetkají. Tyto děti terapii nedostávají."

Julie Farnam se proto rozhodla vydat knihu, která by těmto dětem i jejich vychovatelům pomohla:

"Ten příběh se jmenuje Šiška pro štěstí a je o chlapci, který by rád věděl, proč nemá žádnou rodinu, a myslí si, že s ním proto není něco v pořádku."

Terapeutický příběh o romském chlapci, který celý život vyrůstal v dětském domově a těžko hledá své kořeny, vyšel zatím anglicky. Nyní se díky americkému sponzorovi chystá i jeho česká verze. Dostanou ji neziskové organizace i odborné knihovny, číst by ji ale měly i samy děti.