Přehled tisku

Foto: Evropská komise
0:00
/
0:00

Česko se představuje Evropské unii. Chce vést Unii v pestrobarevném stylu, jak dosvědčují i obrázky nového loga na titulních stránkách tuzemských novin.

Foto: Evropská komise
Česko se představuje Evropské unii. Chce vést Unii v pestrobarevném stylu, jak dosvědčují i obrázky nového loga na titulních stránkách tuzemských novin. A aby české politické elity nenechaly nikoho na pochybách, že to s tou pestrostí myslí vážně, prezident republiky na státní návštěvě v Irsku, když obhajoval svou schůzku s tamním lídrem kampaně proti Lisabonské smlouvě, přirovnal hostitelskou zemi k někdejšímu komunistickému Československu, kam také jezdili západoevropští politici a setkávali se s disidenty. Podle Lidových novin Dublin neváhal a obvinil českého prezidenta, že se pouští do "naprosto směšných a absurdních" prohlášení. Irská diplomacie pak důrazně Václavu Klausovi připomněla, že Irsko komunistická země není.


Václav Klaus,  foto: ČTK
Podle komentátora deníku Právo si sice neradi, ale přesto budeme muset přiznat, že prezident Václav Klaus občas v cizině škodí své zemi. Neškodil by, kdyby kritizoval chyby jednotlivých fází sjednocovacího evropského procesu, to děláme mnozí. Kdyby s chutí nezpochybňoval samotnou myšlenku integrace. Především ale Klaus svými výstřelky hází klacky pod nohy české vládě na prahu našeho předsednictví Evropské unii, které tím zpochybňuje. A to je trestuhodné, píše list. Kdyby se s irským protibruselským válečníkem Ganleym plácal po zádech během cesty na nějakou soukromou přednášku, čert by to vzal. Klaus byl ale v Irsku na státní návštěvě. Když během ní sympatizoval s hnutím odporujícím irské vládní politice, nebyl tam za toho legračního profesora z Prahy, mluvil bohužel za Českou republiku, uvádí deník Právo.

Český prezident Václav Klaus konce roku 2008 je podle komentátora Mladé fronty Dnes nejen marginální, ale definitivně i bizarní postavou evropské politiky, která se není ani na okamžik schopna vymanit z osobních animozit vůči Evropské unii. Opět to prokázal v Irsku, kde veřejně podpořil okrajové opoziční uskupení jen proto, že sdílí jeho odpor vůči lisabonské smlouvě, píše list. Nezvladatelná touha po globálním zviditelnění je obecně špatným předpokladem pro výkon prezidentské funkce v demokratickém státě počátku 21. století. Když se v případě Václava Klause přidá špatně skrývaná závist vůči světové popularitě jeho předchůdce, dočká se kontinentální veřejnost výroků o "disidentech Evropské unie". K čemuž lze jen dodat, že doba disentu, který měl reálné opodstatnění, dávno minula," uvádí Mladá fronta Dnes.

Václav Klaus podle komentátora Lidových novin dělal v Irsku to, co dělá rád: provokoval, až vyprovokoval, a má mediální sklizeň pod střechou. Avšak na jeho použití pojmu disident něco je, píše list. Klaus podle něj reagoval na nevybíravé metody stoupenců Lisabonu. Ganley, který vedl vítěznou stranu v referendu, reprezentuje významný a legitimní názorový segment irské společnosti. Evropský establishment mu nemůže přijít na jméno, protože demaskoval, že o jeho agendu Evropané nestojí. V situaci, kdy se západoevropští politici snaží Ganleyho diskreditovat mccarthyovskými metodami a nestydí se veřejně mluvit o potřebě nátlaku na Iry, není hanba se s Ganleym setkat. Stydět by se měli ti, kdo ho pomlouvají a vymýšlejí, jak potlačit vůli voličů, uzavírají Lidové noviny.


Občanští demokraté se rozhodli, že na prosincovém kongresu nebudou měnit stranické stanovy tak, aby usnadnili vylučování ze strany. Informují o tom Hospodářské noviny. Vedení ODS chtělo vyloučit Vlastimila Tlustého za jeho údajný podíl na kauze exposlance Jana Moravy související se shromažďováním kompromitujících materiálů na politiky. "Nechceme provádět účelové změny kvůli jednomu případu,"řekl Hospodářským novinám europoslanec ODS Jan Zahradil, který vede stranickou sekci pro změnu stanov. Vyloučit Tlustého mohla však jen místní organizace, místní sdružení ODS v Rakovníku to ale na konci září neudělalo. Po vyloučení Tlustého volalo vedení strany. "Myslím, že je to škoda. Měli bychom umět vyvážit obě hodnoty, které jsou ve hře. Tedy jak ochranu slušných členů a pověsti strany, tak i řešení toho, co stranu poškozuje,"řekl listu ministr vnitra Ivan Langer. On sám navrhoval, aby v případě, že místní buňka vyloučení odmítne, existovalo odvolání k nějakému smírčímu stranickému orgánu. Návrh, který by umožnil vylučování, může přímo na kongresu podat ještě někdo z delegátů. Sama ODS to ale podle Hospodářských novin neočekává. Udělat to nechce ani ministr vnitra. "Teď řeším úplně jiné věci," uvedl Langer. Změna stanov navíc nemá mezi řadou členů velkou podporu, píší Hospodářské noviny.


Někteří z dosluhujících hejtmanů se nemohou vyrovnat s volebním debaklem a nechtějí se vzdát vlivu a přímých kontaktů s ministry, píše deník Právo a pokračuje: Rádi by se stali vládními zmocněnci v těch regionech, kde ODS zůstala mimo hru, tedy v opozici. Zmocněnci už sociálnědemokratické vládě chystali podklady pro rozhodování, navrhovali legislativní opatření, předkládali roční zprávy o největších problémech v regionu, doporučovali státní dotace či podporu obcím. Podle informací deníku Právo odměna pro vládního zmocněnce činila 35 tisíc korun měsíčně. Hejtmani berou podle počtu obyvatel kraje zhruba 70 až 90 tisíc korun měsíčně, připomíná deník.


Budoucnost amerického radaru v Brdech je sice zatím nejistá, přesto už za něj Spojené státy začínají, alespoň symbolicky, platit. Podle Hospodářských novin ještě letos dostanou čeští vědci z Pentagonu přibližně dvanáct milionů korun, které tvoří část "protihodnoty" za radarovou základnu. První smlouvu o česko-americké vědecké spolupráci v úterý podepsala pražská ČVUT. Na vývoj speciálních počítačových programů, které umí z obyčejných fotografií vytvořit trojrozměrný model, dostane zhruba pět milionů. Téměř dva miliony půjdou na využívání rentgenu pro turnovskou firmu Crytur a pět milionů pak získá Fyzikální ústav Akademie věd. Ten bude spolupracovat na výzkumu souvisejícím s radarovou technologií s americkou společností Kyma, píší Hospodářské noviny.


Mladá fronta Dnes zjistila, že jedna z nejvýše postavených státních zástupkyň, Elen Votavová, udržovala přátelské vztahy s mafiánským bossem Antonínem Bělou a přitom rozhodovala o kauzách lidí, kteří byli Bělovi blízcí. Zástupkyně připouští, že to na ni vrhá podezření z konfliktu zájmů, odstoupit však nehodlá, protože splácí hypotéku. Běla podle listu na počátku devadesátých let spolupracoval s "kmotrem" Františkem Mrázkem. Byli podezřelí z vražd a únosů. V roce 1996 byl Běla zavražděn. S jeho rodinou byla Votavová v přátelském kontaktu nejméně do roku 2000. Nyní se hájí tím, že netušila, do čeho byl Běla zapleten. Nadřízená Votavové, nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, je kauzou překvapena a zvažuje, zda případ nechá prošetřit, uvádí Mladá fronta Dnes.


Spisovatel Milan Kundera, který podle článku badatele Adama Hradilka v 50. letech udal komunistické policii bývalého západního agenta Miroslava Dvořáčka, podle tehdejšího policejního vyšetřovatele vůbec nemusel přijít na úřadovnu a někoho udat, píše deník Právo. Svědek tehdejších událostí Alois Pašek se jako kriminalista na přelomu let 1949 a 1950 podílel na vyšetřování případu dvou vrahů divadelního ředitele Bejšovce-Kotnovského. Stopy jejich společníka přivedly kriminálku na pražskou kolej Letná, kde občas přespával a schovával si kradené věci. V době, kdy Milan Kundera údajně udal komunistické policii Dvořáčka, hledala kriminální policie na pražské koleji Letná podezřelého muže. Studenti kriminalistům prý tehdy často hlásili pohyb podezřelých osob na koleji, stejným způsobem mohli nahlásit i Dvořáčka, píše list. Pašek sám prý přijímal telefonické hovory studentů, kteří na základě pokynů kriminalistů oznamovali i nečekané návštěvy příbuzných. Podle vyjádření Archivu bezpečnostních složek zveřejněná archiválie, z níž vycházejí informace o údajném udání spisovatele Milana Kundery, pochází z vyšetřovacího spisu, který zavedly bývalé bezpečnostní složky po zatčení Miroslava Dvořáčka a jeho vzetí do vazby 14. března 1950. Skládá se z vyšetřovacího svazku a podsvazku, který obsahuje záznam ze 14. března 1950 o návštěvě Milana Kundery na oddělení národní bezpečnosti v Praze 6. Podle Paškovy analýzy záznamu je zřejmé, že vznikl až poté, kdy měl údajně studující Kundera přijít s udáním. Vznikl až po večerní akci na koleji, při níž byl Dvořáček zatčen. Pašek proto soudí, že si kriminalista mohl již dříve zapsat Kunderovy osobní údaje jako "předáka koleje", tedy osoby, s kterou budou v případě potřeby nadále jednat. A že tedy může mít pravdu Kundera, když popírá, že kohokoli udal, a tvrdí: "jak se tam dostalo moje jméno je jediná záhada, kterou vysvětlit neumím," uvádí deník Právo.