Nákladná rekonstrukce České národní budovy v New Yorku stála za to

Minulý čtvrtek byla na Manhattanu v New Yorku znovu otevřena Česká národní budova. Čeští krajané si ji postavili koncem 19. století jako středisko společenského života. Užívali ji ještě v 60. letech, pak ale budova silně zchátrala a hrozilo dokonce její stržení. Počátkem tohoto tisíciletí ji krajané za symbolický dolar prodali české vládě a ta zde financovala rozsáhlou a nákladnou rekonstrukci. Na znovuotevření Národní budovy v New Yorku byl i ředitel Radia Praha Miroslav Krupička. Milena Štráfeldová ho požádala o dojmy z prvního dne:

Česká národní budova v New Yorku, foto: ČTK

"Bylo to všechno krásné, velkolepé, zářivé, třpytivé. Tu budovu v den zahájení, ve čtvrtek 30. října, osvětlovaly zvenku reflektory. Hezký je skutečně i vnitřek budovy. V současné době je v přízemí recepce a prostor, ve kterém má vzniknout restaurace. Ten bohužel ještě není dokončený. V prvním patře je malá výstavní síň a kanceláře. Tam už asi čtrnáct dní sídlí konzulát a České centrum. To už funguje. Ve druhém patře je velká výstavní síň, toto patro krajané už nějakou dobu využívají. A v posledním patře je velký společenský sál, svojí neorenesanční výzdobou připomínající tak trochu Národní divadlo, včetně nápisu nad jevištěm Národ sobě. Tam mají probíhat největší akce, především divadlo, koncerty atd. V této prostoře se zároveň konal i hlavní program zahajovacího večera."

Český stát získal Národní budovu v r. 2001 za symbolický dolar. Počítalo se se zhruba dvouletou rekonstrukcí. Podle původních předpokladů měla stát kolem tří set milionů korun. Nakonec trvala pět let a prodražila se na tři čtvrtě miliardy. V čem jsou důvody těchto odkladů a prodražení rekonstrukce?

"Je to jako asi se všemi komplikovanými stavbami. Byly tam problémy s tím, že na většinu základních prací bylo nutné najímat americké firmy. Byla tam havárie topného oleje, který vytekl z vedlejší budovy do sklepních prostor České národní budovy. Čili řada nepředvídaných událostí, které zkrátka tu budovu prodražily. Potom i záměr architektů držet se poměrně věrně původní architektury budovy. To všechno jednak zpozdilo stavbu, a také ji prodražilo."

Stálo to nicméně za to?

"Určitě to stálo za to. Ta stavba je velice pěkná, musím ale říct, že jsem tam hodně mluvil jak s pracovníky českého konzulátu a Českého centra, kteří tam už sídlí, tak i s krajany, kteří vlastně využívají částečně druhé patro - tam se konalo několik představení, koncertů a podobně - a ti jsou k využití České národní budovy malinko skeptičtí. Nebo kladou různé otázky. Ta budovy je v trochu odlehlé, spíše rezidenční oblasti a organizovat život v takovéto části je pochopitelně trošku komplikované. Nicméně zájem je. České centrum už skutečně rozjíždí poměrně zajímavý program. Mají tam už co týden naplánovanou nějakou akci. Bude myslím záležet na shodě mnoha okolností. A určitě i na dobrém programu a propagaci, aby si České centrum a Česká národní budova své návštěvníky našly."