Mnichovo Hradiště - zámek s unikátním divadlem
Cílem našeho putování je Mnichovo Hradiště. Zdejší zámek ukrývá vzácnou valdštejnskou knihovnu, sbírku delftské fajáns a unikátní zámecké divadlo.
Když přijdete do zámeckého parku, uvítá vás tu socha Václava Budovce z Budova. S tímto významným českým šlechticem je spojena stavba zámku i rozvoj Mnichova Hradiště, kam přišel roku 1602. Mládí strávil na univerzitách a procestoval řadu evropských zemí. Působil i v diplomatických službách v tureckém Cařihradu. Později vystoupil proti pronásledování Jednoty bratrské a vyslovil se pro uznání náboženských svobod.
připomněla smutný konec majitele zámku průvodkyně Kateřina Oplešťková. Valdštejnové pak zůstali na panství více než 300 let. O kulturní rozvoj zámku se zasloužil Vincenc z Valdštejna. Na studiích podporoval Josefa Myslivečka, setkával se s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Od narození měl nemocné pravé oko - i na portrétech ho má mírně zavřené a zakalené. Další z Valdštejnů - Karel Emanuel zase v 18. století zaměstnával na svém zámku v Duchcově světoznámého dobrodruha Giacoma Casanovu. Když vymřela duchcovská linie rodu, byla knihovna zachráněna a převezena do Mnichova Hradiště.
Valdštejnská knihovna je mimořádně kvalitním souborem, obsahuje např. pergamenový kancionál s iluminacemi, je to česká práce kolem roku 1500. Další zajímavostí zámku je obrazárna, která byla vytvořená v první polovině 18. století.
Začátkem 90. let byla při restaurování štukové výzdoby objevena na stropě freska, která znázorňuje boha Dia a Hefaista - Valdštejnové ji z neznámých důvodů překryli bílým nátěrem. Na zámku je i stůl vyplněný polodrahokamy z nedalekého vrchu Kozákov či lustr z českého štípaného skla z Harrachova. Ten představuje čtvero ročních období. Bílé květy jaro, barevné léto, podzim představují barevné listy a dozrávající vinná réva a vánoční koule zimu. Ale vydejme se do zámecké jídelny.
"Byla vytvořená v 2. polovině 19. století pro uložení delftské fajáns, což je keramika potřená modro bílou kobaltovou směsí. Není to tedy porcelán. Začala se vyrábět v 17. století v holandském přístavu Delft a byla to kopie japonského a čínského porcelánu, který pro měšťanskou vrstvu byl cenově nedostupný a tak holandští mistři začali napodobovat tento porcelán."
Na zámku se hrálo i divadlo. Aby představení bylo dokonalé, měli k tomu i pomůcky, jednu z nich představila Tereza Zmejová. A to zvláštní kotouč, který při malém zatočení vyráběl vánek a při silném pak vichřici.
V roce 1833 prošel celý zámek i divadlo rekonstrukcí a to kvůli setkání států Svaté aliance. Přijeli sem například František I. a ruský car Mikuláš I. v doprovodu svých rodin. Stejně jako oni, pojďme zasednout do hlediště.
Jak dodala Tereza Zmejová, po skončení setkání sloužilo divadlo pouze pro hraběcí rodinu a jejich hosty. Zámecké divadlo v Mnichově Hradišti je výjimečné i mezi evropskými zámeckými divadly - zachovala se zde tehdejší jevištní technika, například několik kulis, které se mohly vyměňovat.
"Například zátiší přírody, dále také ulic a domů a k nejvýznamnějším patří pohled na Pražský hrad a na Malou stranu. Ty boční kulisy se ovládaly ručně a to na dřevěných kolejnicích. Pravděpodobně se v divadle svítilo pomocí petrolejových a olejových lamp. Také kostýmy herců se zachovaly, nejsou však uloženy na tomto zámku, ale na zámku Duchcov."
Od roku 1999 je divadlo přístupné také veřejnosti.
