Divnopis - Hustopeče

Hustopeče. Kde se vzalo jméno této jihomoravské obce? Na to se v dnešním díle Divnopisu pokusí odpovědět Marek Janáč.

V Hustopečích je právě poledne. Někdo sedá k obědu, někdo se, tak jako paní Mária Strouhalová, věnuje svému obchůdku. Snad je to tím poledním časem, ale jméno Hustopeče teď vyvolává zcela konkrétní představy:

"Že sa peče hus."

Na ulici nasáváme do nozder, pečenou husu ale ne a ne ucítit. A tak si tu teorii ověřujeme o pár domů dál.

"To jsem neslyšela," prohlašuje paní Marie Fišerová, která by o pečení husí něco musela vědět. Je totiž hospodyní na místní faře. "Tady dost říkají, že tady husto peče. Proto to jsou Hustopeče."

Co tady husto peče?

"Slunce."

Od jazykovědce Milana Harvalíka čekáme, že některou z těchto teorií označí za správnou a patřičně doloží. Ale on ne:

"Je tam kmen, ús, úso, ze starého základu ons, což nám do současné češtiny dalo vous. A potom ze slovesného základu pek, tedy péci. Znamenalo by to člověka, který peče své vousy, nebo ves lidí, kteří pečou své vousy."

Proč by to dělali?

"To je právě otázka. Určitě by to nedělali, spíš tu šlo o nějakou posměšnou přezdívku od sousedů."

Podobně ironických názvů je po naší republice velká spousta, většinou z těch nejstarších dob. To svědčí o tom, že jsme už od pradávna národ dost škodolibý.

/Harvalík/ "Určitě to ještě uvidíme u takových jmen, jako jsou třeba Vševily nebo Všetaty."