Divnopis: Třetužel
Tentokrát se vydáme na Táborsko, kde leží vesnička jménem Třetužel.
V Třetuželi už moc pamětníků nezůstalo. Jedním z nich je pan Václav Blanda.
„Jmenovalo se to kdysi jako Střetužel. A teď se píše Třetužel, už dávno.“
- A řikalo vám to něco, to Střetužel?
„No mně to připadá jako střet nějakej, ne? Nebo něco takového...“
Jenomže sousedka, paní Božena Králová, říká, že takových teorií už tu bylo a pravda je někde jinde.
„Voni to říkávali Petržel za Němců ještě, a Střetužel říkali, ale ve skutečnosti je to Třetužel, žádná Střetužel se S.“
Jazykovědec Milan Harvalík ale tvrdí, že Střetužel je správně. Kdysi tu vesnici založil muž, který se Střetužel nebo Střetožel jmenoval.
„A výklad toho jména je, že ten člověk želel nějakého střetu.“
Podle Harvalíka to ale klidně mohlo být tak, že otec tohoto člověka se s někým utkal, a protože pak toho střetu litoval, nazval svého syna Střetužel.
„My si musíme uvědomit, že dětem se dávala často jména, která jim měla buď zaručit ochranu v jejich životě anebo je měla nějakým způsobem předurčit k tomu, že budou dejme tomu slavní. Takže v tomto případě kdyby to byl člověk, který želel nějakého střetu, tak to mohla být taková upomínka na naše rčení dvakrát měř a jednou řež. To znamená, že než aby ten člověk toho konfliktu později litoval, tak by si to měl napřed řádně rozmyslet.“
Dnes už mají lidé v Třetuželi obavu jen ze střetu s větrem.
„Když je výchoďák, tak bude hezky. Když je zápaďák, ten tady dělá teda divy.“
- Takže zápaďáky nemáte rádi?
„To nemám ráda, zápaďák,“ dodává paní Králová.
