1948 - 14. OH v Londýně

Kvůli 2. světové válce se museli vzdát pořádání největší sportovní akce planety japonské Tokio i finské Helsinky. Obě metropole se však této cti měli dočkat v blízké budoucnosti. Po dvanáctileté odmlce hostil OH v roce 1948 Londýn.

Důsledky 2. světové války však ještě byly v hlavním městě Velké Británie cítit na každém kroku. Organizátorům se především nedostávalo finančních prostředků a tak sportovci bydleli ve vojenských stanech a narychlo upravených školních třídách. Účast byla přes poválečné problémy rekordní - 59 zemí, mezi kterými ještě chybělo poražené Německo i Japonsko a také Sovětský svaz, který účast navzdory pozvání odmítl. Dvanáctiletá propast, která dělila Londýn od poslední olympiády však vůbec nepoznamenala sportovní úroveň soutěží. Dvěma reprezentantům se dokonce podařila obhajoba titulů. Maďarské šermířce Iloně Ellekové a také českému kanoistovi Janu Brzáku-Felixovi, který byl na Temži nejrychlejší v deblkanoi spolu s parťákem Bohumilem Kudrnou. Vůbec československá výprava čítající 77 sportovců si vedla nadmíru úspěšně, když získala do té doby rekordních 11 medailí.

Právě v Londýně vyšla velká atletická hvězda Emila Zátopka. Kopřivnický rodák vyhrál závod na 10 000 m a na poloviční trati doběhl druhý. Ve velterové váze vybojoval zlatou medaili nejtechničtější boxer své doby Július Torma. Medaile stejné hodnoty přidali i tradičně skvěle připravení kanoisté Josef Holeček a František Čapek. Olympijský titul našeho gymnastickéh družstva žen však poznamenala nesmírná tragédie. Jeho členku Elišku Misákovou postihla v průběhu her dětská obrna a přes veškerou lékařskou péči v Londýně zemřela.