Zátopek běhá v komiksu
Sportovní legenda Emil Zátopek se stal hrdinou komiksu. Cílovou páskou probíhá i na obálce knihy, na které se sešli spisovatel a scénárista Jan Novák s výtvarníkem a hudebníkem Jaromírem Švejdíkem, známým jako Jaromír 99.
"Před deseti lety mě oslovil David Ondříček, a řekl, že by chtěl natočit o Zátopkovi. Když jsem pak letěl do Londýna, otevřel jsem noviny, a tam byl rozhovor s Danou Zátopkovou, kde se zmiňovala o příběhu svého muže a Stanislava Jungwirtha. To mi připadalo jako úžasná filmová látka. V roce 1952 v době nejhlubší totality, kdy se tu lidi houpali na šibenicích a mistři světa v hokeji seděli na uranu, tak se Zátopek vzepřel celé státní a sportovní mašinérii. Vyhlásil soukromou stávku kvůli jinému běžci, který jako jediný, kromě něj, měl světové parametry. A neodletěl do Helsinek. Za dva dny vyhrál tuhle bitvu se sportovní byrokracií. Nechali ho tam odletět i s tím běžcem, jehož škraloup spočíval v tom, že jeho otec seděl za nějaké politické přečiny. On sám žádný škraloup neměl. To byl Stanislav Jungwirth, pozdější světový rekordman na 1500 metrů. Když jsem to četl, tak sem si říkal: to je úžasné. Muž proti systému, malý proti velkému, přirozená filmová látka."
Místo filmu vznikl komiks
Jan Novák napsal první dialogy, které se líbily. Scénář vznikl za dva dny a pak bylo ticho. Nikdy se nedozvěděl, proč se film netočil."Napadlo mě, že scénář se dost podobá komiksovému libretu, tak jsem si říkal, že z toho zkusím udělat komiks. Milan Jaroš, výtvarník Olympijského výboru mi poradil, abych se obrátil na Jaromíra. Tak jsem mu napsal mail, že by šlo o potenciálně lukrativní projekt. Jaromír napsal, že lukrativní projekty ho zajímají. Sešli jsme se na pivu, padli si do oka a dohodli jsme se."
Jaromír Švejdík pak pracoval na komiksu s podtitulem .... když nemůžeš, tak přidej, roka a půl:
"Než jsem kývnul, tak jsem si přečetl scénář a odhadoval, jak to bude dlouhé, kolik stran budu muset nakreslit. Komiks trvá asi rok, někdy míň, někdy víc. Ty poslední tři měsíce se pracuje i o víkendech, aby se to dodělalo. Proto si vždycky rozmýšlím, do čeho půjdu. Příběh se mi líbil. Bylo to podruhé za poslední dobu, kdy jsem dostal scénář, který byl dobře a profesionálně napsaný. Ty obrazy jsem hned viděl před sebou. V Kafkovi nebo Nebelovi si člověk může vymýšlet, jak vypadají postavy. Realita může být zkreslená, ale tady jsem se reality musel držet. Proto jsem jezdil poctivě na obhlídky. Byl jsem v Kopřivnici, ve Zlíně, hledal jsem v archivech. Díval jsem se na dokumenty, hledal jsem fotky, aby se Emil a Dana sobě podobali."Zátopkovi Danu zakazovali
Komiks je čtyřbarevný. Hlavní je tyrkysová a oranžová barva. Kniha už vyšla v Německu a oba autoři doufají, že se dílo, na které přispěl i Český olympijský výbor, dostane do dalších zemí.Zajímavé je, jak Jaromír Švejdík pracuje. Nejdřív vznikne předobraz knihy, který kreslil na chalupě. Od knihy se téměř neliší. V knize je zachycen například slavný závod, kdy mistr na dílně Zátopka donutil, aby běžel. Výmluva na bolavé koleno nepomohla, a nakonec skončil druhý. Tím začala jeho slavná kariéra.
Jaromír Švejdík se setkal s příbuznými protagonistů knihy a od paní Dany Zátopkové se dozvěděl i řadu zajímavostí:
"Já jsem se dozvěděl, že Zátopkovi zakazovali, aby si ji vzal za ženu, protože její otec byl prvorepublikovým plukovníkem, vyhozeným z armády. I to si musel vydupat. To byl příběh, který nebyl známý. Dana také vyprávěla, jak na olympiádě v Helsinkách nebyli sportovci z lidově-demokratických zemí v olympijské vesnici, ale na zvláštním ostrově, aby tam byli pod kontrolou. Každý den večer byla povinná schůze všech olympioniků, kde se vyhlašovaly výsledky dne, což je dnes nemyslitelné. Emil vyhrál závod na 10 kilometrů hned první den olympiády. Na schůzi se ale vyhlašovaly výsledky různých rozplaveb a o jeho zlaté se nikdo nezmínil. Teprve, když v jednom dni vyhrála Dana i Zátopek, tak se o tom vedoucí výpravy zmínil. Říkal, že Emil je sice dobrý atlet a jednou se může stát i dobrým reprezentantem, ale zatím na to nemá charakterové předpoklady."