Jak se mladým Čechům studuje v cizině?

Foto: Evropská komise

Specifickou skupinou Čechů v zahraničí jsou studenti. Jen na evropských univerzitách v rámci vzdělávacího programu Erasmus v uplynulém školním roce studovalo asi pět tisíc mladých Čechů a jejich zájem o vzdělávání v zahraničí stále roste. Nyní jsou pochopitelně školní lavice prázdné, ale právě prázdniny skýtají možnost si popovídat o tom, jaké jsou zážitky českých studentů v cizině.

Foto: Evropská komise
Nejsou sice všechny stejné, ale následující příběh se špetkou dobrodružství a hledání zřejmě patří spíše mezi ty typické. Se studentem humanitních věd ve španělské Valencii Václavem Komancem si povídala Linda Petáková.

V podstatě jsem nevěděl, kde budu bydlet, nevěděl jsem, jak to bude s penězi, neznal jsem jazyk ani jsem nevěděl, jak se dopravím. Takže jsem ve finále přijel do Valencie na autobusové nádraží v jedenáct v noci. Pršelo, bylo dvanáct stupňů, měl jsem s sebou jenom dvě mikiny, takže jsem byl promoklý, byla mi zima, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Hnedka se mě jeden kluk na nádraží zeptal, jestli náhodou nechci heroin, tak jsem řekl, že nechci. No a pak jsem se nějakým způsobem dostal do hostelu.

- Jaké to bylo ve španělském hostelu?

Každý den byl úplně perfektní, do noci kalby a všechno... Nicméně, všechno bylo úžasné, až na to, že jsem přestal přemýšlet o tom, jak bych měl udělat školu. Po dvou týdnech na hostelu už to začalo být poměrně kritické, protože samozřejmě mi docházely peníze a tak dále. Nicméně s Italem a se dvěmi Řekyněmi jsme konečně našli byt. Platíme 200 euro na každého. Nakonec se mi podařilo uzavřít můj learning agreement.

- Co je to learning agreement?

Takové malé, velice významné lejstro, které říká, co studuješ, za kolik kreditů studuješ, jak dlouho to budeš studovat, s kým to studuješ.

- Po jaké době se ti to podařilo?

Po měsíci a půl.

- Byly s tím nějaké komplikace?

První, co mě šokovalo, že na mezinárodních vztazích angličtina ani ťuk. To mě zarazilo úplně na začátku a od té jazykové bariéry se začaly odvíjet mé další problémy, protože oni nebyli schopni ani pochopit, co já po nich chci. V konečném důsledku jsem od nich dostal informace čtyři roky staré. Vytiskli mi nějaké předměty z internetu, ty předměty nebyly v učebnách, kde měly být, některé učebny už vůbec neexistovaly, naštěstí jsem potom našel jiného koordinátora, ten snad jako jediný člověk z celé fakulty uměl anglicky, tak s tím jsem to nějak dořešil.

- Jak je to s penězi? Vystačíš s tím, co dostáváš od Erasmu?

Když člověk žije v plném významu toho slova, tak je potřeba zhruba o 50 – 100 euro víc.

- Kolik dostáváš měsíčně?

Tuším že je to 379 euro.

- Učíš se tady španělsky?

Jo, učím, zaplatil jsem si 65 euro a dalších 20 za učebnice, takže dohromady 85 euro za to, abych se mohl učit dvakrát týdně dvě hodiny španělsky.

- Pomáhá ti komunikace s rodilými mluvčími?

Tohle je asi cesta úplně nejlepší, když máš s kým mluvit a máš hlavně o čem, není to nějak umělé, tak ono to potom přijde samo.