Divnopis: Zbůch

V seriálu Divnopis zavítáme tentokrát do obce nedaleko Plzně. Reportér Marek Janáč se v ní pokusí zjistit, jak přišla ke svému názvu Zbůch.

Projíždíme Zbůchem a hledáme někoho, kdo by nám odtajnil ten podivný název vesnice. Až kolem místní samoobsluhy nacházíme zvýšenou koncentraci lidí.

"My nejsme jedna ani druhá rodačky," odbývají nás dvě postarší paní, které přijely na kole, za nimi cupitá paní Marie Fourová s taškou na kolečkách: "Spíš národní výbor by vám poradil."

Národní výbor jsme nenašli, a tak jsme se spolehli na jazykovědce Milana Harvalíka.

"Místní jméno Zbůch patří k těm, která nejsou úplně jasná, ale přesto určitá možnost výkladu se nám objevuje. Víme totiž, že ve staré češtině existoval výraz ´zboh´později ´zbuoch´, který znamenal naše dnešní ´zbůhdarma´, tedy zbytečně. Máme doložena osobní jména, jako je třeba Jindřich Zboh, nebo Čeněk Zboh, Staněk Zboh, to nám ukazuje, že ten Zbůh mohl být založen nějakým takovým člověkem, ale jak říkám, je to jméno ne tak úplně jasné a průhledné."

Pak by to byla patrně ves člověka jménem Zbytečný. Muselo to být hodně dávno, vždyť první písemný doklad o Zbůchu je z roku 1262. Byla to ves horníků. Co když ten název vycházel z pozdravu ´zdař Bůh´, naléháme na Harvalíka.

"Já bych tu možnost docela i připustil."

Také místní lidé si název své obce spojují s hornoskou čiností.

"Tu byly dvě šachty, jedna tady, jedna na Týnci, jestli to není, že něco zbuchlo dolů, že jo?"