Od narození Miloslava Kabeláče uplyne 100 let, za rok se dočká první monografie
Podle hudebních odborníků patří skladatel Miloslav Kabeláč mezi nejvýznamnější osobnosti české poválečné hudby. Letos 1. srpna by se dožil sta let. Začínal jako dirigent a hudební režisér Československého rozhlasu, v 50. letech ale odešel na volnou nohu a věnoval se už výhradně komponování. Do dnešní kulturní rubriky pozval Vilém Faltýnek jako hosta muzikologa Zdeňka Nouzu, který prý už brzy splní slib, který Kabeláčovi osobně dal: dokončí monografii o jeho díle.
Pane doktore, vy jste dneska jediný odborník, který se dlouhodobě věnuje dílu Miloslava Kabeláče...
"Tak úplně jediný ne... Trošku se tím zabýval taky Havlík z HAMU... Tak důkladněji ti dva, co jsou už mrtví, Eda Herzog a Vláďa Lébl. Ti se tím taky zabývali..."
Minimálně jste jediný, který dnes pracuje na velké monografii o M. Kabeláčovi. Měl jste možnost se s ním potkávat i za jeho života, mluvit s ním?
"No jistě, dlouho, protože Kabeláč v těch posledních osmi, možná deseti letech chtěl napřed, abych udělal komentovaný soupis toho díla, a pak samozřejmě jsme pracovali dál. Takže říkal: kdyby ses dožil situace, že by bylo možné vydat nějakou monografii, tak ji udělej. Tenkrát to nebylo jasné, když Kabeláč umřel. Situace se měnila ve vlnách, jak je politicky prodělával stát, tak se týkaly i Kabeláče.
"Proč jim vlastně vadil? Protože kde kdo psal budovatelskou kantátu, on ji mohl taky udělat - ale neudělal. Těch masovek, těch ideologických písniček, toho se napsalo! Ale Kabeláč nenapsal ani jednu. Takže oni ho neměli rádi, že nebyl jejich. To trvalo tak do poloviny 50. let., pak přišlo oteplení, Stalin umřel, Gottwald umřel, najednou Kabeláč mohl, takže k padesátinám v roce 1958 dokonce Svaz skladatelů dokonce udělal celý večer komorní Kabeláčovy muziky. To by pět, šest let před tím bylo úplně nemyslitelné. Taky pak dostal zasloužilého umělce, laureáta státní ceny a tak dál. Jenomže pak přišel rok 1968 a Kabeláč se ve Svazu skladatelů postavil ne na tu linii, kterou by pak byli měli rádi. takže když kabeláč umřel, tak nejenže nebyl ve Svazu skladatelů (protože vznikl nový, ve kterém už nebyl), ale Svaz skladatelů ani nepokládal za potřebné přinést kytičku do krematoria. Zato dr. Herzog tam měl velice hezkou řeč. A ze Svazu mu pak volali, že by ji chtěli. A Herzog řekl že ne, to byl soukromý pohřeb, Svaz skladatelů o to neměl žádný zájem, takže kdo to chtěl slyšet, ten tam přišel."
Mohl byste říct, jak to bylo s přijímáním Kabeláče v zahraničí? On měl poměrně velký ohlas...
"Měl poměrně velký ohlas, především ho hráli varhaníci, kteří jezdili ven. Kteří ho hráli dokonce i koncem 70. let, kdy se nesměl, ať už to byl Václav Rabas nebo Jan Hora, a v Americe samozřejmě Karel Paukert. Ale i orchestrální věci. Hlavně Karel Ančerl dirigoval v Londýně a v Americe Mystérium času. Ohlas v zahraničí byl takový, že třeba 8. symfonii si přímo od Kabeláče objednali ze Strassbourgu. největší ohlas vůbec měl ten cyklus pro bicí nástroje Osm invencí, i ten druhý Osm ricercarů, s tím štrasburský soubor Les Percussions de Strasbourg objeli celý svět a šéf newyorského baletu Alvin Ailey použil ty Invence jako podklad pro baletní provedení. A přijeli sem dva týdny před Kabeláčovou smrtí, měli evropské turné, na programu to bylo v Bratislavě as ještě myslím v Brně. A chtěl to dělat i v Praze, ale Svaz skladatelů se postavil proti tomu, ale on si taky postavil hlavu a řekl, že buďto bude na programu Kabeláč, nebo ten koncert odpadne. Tak se ten koncert krátce před Kabeláčovým úmrtím konal, on umřel 17. září 1979 a tohle bylo v prvních zářijových dnech. Ailey tenkrát Kabeláče osobně neznal, ale to dílo ho zaujalo. Taky prostřednictvím těch štrasburských bicistů, kteří s tím jezdili venku a měli s tím velký ohlas."
V čem byste řekl, že byl hlavní hudební přínos Miloslava Kabeláče?
"To se dá těžko zúženě říct, protože každý má svůj styl. Já myslím, že Kabeláč byl ze své generace ještě vedle Klementa Slavického nejvýznamnější, nejosobitější skladatel. Kabeláče velice rychle poznáte..."
Zdeněk Nouza (*1929) už delší dobu pracuje na monografii o Miloslavu Kabeláčovi. Její vydání prý se už letos nestihne, ale v příštím roce, kdy uplyne 30 let od Kabeláčovy smrti, by se měla objevit na knižním trhu.
