Divnopis: Příštpo

Než jméno jedné vesnice na Třebíčsku, raději by člověk vyslovil cosi o vysokém počtu stříbrných křepelek. Reportér Marek Janáč na to v dalším díle Divnopisu odvahu našel.

Příštpo je krásná vesnice. Z bílých průčelí starých statků tu na vás dýchne duch staré, klidné doby. Tam někde se zrodilo jméno Příštpo, říká paní Hotová.

"Co já vím od mojího dědečka, spíš se to jmenovalo, za první republiky, Przisbach." Bach je potok, to vypadá na němčinu. Jazykovědec Milan Harvalík prostudoval kde co, ale zbylo mu jen pokrčení ramen. Příštpo je prý záhada, ke které jsou dvě možná vysvětlení.

"Předpokládá se, že by tam mohla být nějaká souvislost se staročeským výrazem ´prieštěp´. Je to spojené třeba s výrazem ´štěp´jako ovocný strom a z předpony ´pří´, což je vlastně ´vedle´. Takže by to byla vesnice, která ležela při takovém štěpoví. Nebo ves jako příštěpěk k něčemu většímu."

Problém je v tom, že slovo´prieštěp´ se objevuje později než jsou první zmínky o Příštpu.

"Takže pak bychom možná ještě mohli uvažovat o základu ´čpieti´ - čpít, zapáchat."

To by znamenalo, že ti lidé tam tedy páchli?

"Možná vzhledem k tomu, že je to jméno v jednotném čísle, tak možná to místo samotné. Ale tady je zase ten problém, že nemáme žádné další místní jméno, které by podobný základ mělo. Byla by to velká rarita."

Problém s názvem Příštpo mají kromě vědců i lidé na úřadech, říká paní Hotová a navrhuje obec přejmenovat. "Třeba, já nevím, po nějakým politikovi kdybysme to dali, co říkáte? Třeba proč by se to nemohlo jmenovat třeba že jsme na Grossově nabo Na Klausovi, nebo Pod Klausem?"

To by se to ale jmenovalo každé čtyři roky jinak.

"No tak máte pravdu."

Takže to nebudete přejmenovávat?

"Ne to ne, my to necháme při starým. To by se ti naši předkové otáčeli v hrobě. Necháme to Příštpo."