Pražská konzervatoř připomene dvousetleté výročí i v Americe

Co Čech, to muzikant, říkávalo se kdysi. Aby sláva české hudby důstojně pokračovala, o to se snaží školy zaměřené na výchovu hudebníků, mezi jinými Pražská konzervatoř. Tato škola letos zahajuje oslavy 200 let své existence, které potrvají do roku 2011.

Roku 1808, dne 25. dubna podepsalo osm českých šlechticů prohlášení, v němž si stěžují na úpadek hudebního umění v Čechách, že "v Praze jen s tíží lze jest sestaviti dobrý úplný orchestr" a za tím účelem skládají sbírku, z níž bude financován "orchestr výborných umělců". Tento dokument se dnes považuje za zakládací listinu Pražské konzervatoře, protože po třech letech vyústilo úsilí šlechticů v založení školy pro muzikanty, která existuje dodnes.

"Vznikla toho roku 1811 jako nejstarší konzervatoř v celém rakouském mocnářství, dříve než ve Vídni, dříve než v Budapešti,"

říká ředitel konzervatoře Pavel Trojan.

Jeho nejslavnějším předchůdcem byl skladatel Antonín Dvořák v prvních letech 20. století. Hudební tvorba obou, Dvořáka i Trojana zazněla na koncertě, kterým škola zahájila tříleté oslavy.

"Tím byla zahájena řada orchestrálních koncertů, která bude pokračovat celé ty tři roky. Některé budeme dělat ve spolupráci s FOK, některé ve spolupráci s Českou filharmonií. Sama filharmonie pro nás plánuje dva koncerty, v roce 2011 a na podzim 2010, kdy by oni nás doprovázeli, buďto naše vynikající studenty nebo skvělé pedagogy, a předpokládáme, že by to mělo vyvrcholit tím, že by náš orchestr zahajoval Pražské jaro v roce 2011."

V rámci oslav škola vydá také reprezentativní publikaci a připraví výstavu, která poputuje až do Spojených států amerických.

"Výstava o historii, významu i současnosti školy, dnes se samozřejmě počítá, že bude i v digitální podobě, že budou dvd, filmy, ukázky ve zvukové podobě atd. Předpokládá se, že by se výstava na podzim 2006 prezentovala v Národní budově na Manhattanu, zrovna tak v pražském domě v Bruselu a pochopitelně i jinde a jako putovní výstava by jezdila po vlastech českých."

Historie školy je dlouhá a slavná, prošlo jí řada slavných jmen české hudby i divadla. Jaká je současnost? Na rozdíl od doby vzniku se po válce rozšířila i o dramatické oddělení. Potýká se dnes škola s nějakými problémy?

"Problém je prostorový, jednak obecně prostorový, že to množství žáků je obtížné vměstnat do těch tří budov, ve kterých působíme. A ještě možná podstatnější nedostatek spočívá v tom, že nemáme orchestrální sál a nemáme divadelní sál."

Po první světové válce byla konzervatoř zestátněna a dnes ji zřizuje Hlavní město Praha. Náměstkyně pražského primátora Marie Kousalíková k problému s nedostatkem prostor řekla.

"Vím, že jsou skutečně obrovské problémy v tom, že nemají kde hrát, a musejí si pronajímat jiné sály. Ano, tam je problém a ten řešíme."

Kousalíková doufá, že se v brzké podobě podaří získat dotaci z norských fondů na výstavbu orchestrálního a divadelního sálu ve dvoraně budovy.

K historii a hlavně přítomnosti této školy se vrátíme v některém z příštích vydání rubriky Z kultury.