Šéfdirigent Petr Popelka opouští Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Rozloučil se provedením čtyř Brahmsových symfonií

Petr Popelka v této sezóně končí své působení ve funkci šéfdirigenta a uměleckého ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu. V jeho čele stál od sezóny 2022/2023. Jedním z vrcholů společné práce bylo nastudování všech čtyř symfonií Johannesa Brahmse a jejich uvedení během dvou po sobě jdoucích dubnových večerů.

Pane Popelko, se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu jste se rozloučil dvěma večery s mimořádným dvojkoncertem. Jaké jsou vaše pocity po tomto velkolepém programu a po čtyřech letech ve funkci?

Petr Popelka|Foto: Matěj Komár, SOČR

„Brahmsovy symfonie jsou něco jako Svatý grál – to největší, čeho lze v symfonické hudbě dosáhnout. Zároveň jsou ale i nejnáročnější, protože Brahms nic neodpouští. Na jeho symfoniích se opravdu pozná kvalita orchestru, o kterou jako šéfdirigent – nebo dirigent obecně – musíte denně pečovat, abyste těleso posouvali dál. Zahrát všechny Brahmsovy symfonie během dvou večerů, to se v Praze nestává často. Byla to výjimečná událost. Prožili jsme dva nádherné večery a jsem velmi šťastný, že jsme je mohli uskutečnit právě jako mé rozloučení v roli šéfdirigenta.“

Byl to váš nápad zakončit spolupráci s orchestrem právě tímto cyklem?

Ano, jednoznačně. Bylo to něco, co jsem určitě chtěl realizovat – představit Brahmsovy symfonie vcelku, nejen orchestru, ale i našemu publiku. Myslím, že se to opravdu podařilo a že v sále panovala slavnostní atmosféra. Bylo to něco mimořádného.

Petr Popelka se dirigování intenzivně věnuje od roku 2016 a už v roce 2017 obdržel cenu Neeme Järviho pro nejlepšího mladého dirigenta Akademie Menuhinova festivalu ve švýcarském Gstaadu. Důležité dirigentské impulsy získal studiem u Vladimira Kiradjieva a absolvováním mistrovských kurzů u Petera Eötvöse, Alana Gilberta a Jaap van Zwedena. V období 2019–2020 zastával jako vůbec první dirigent v historii pozici „Conductor Fellow“ (asistent šéfdirigenta Alana Gilberta) orchestru NDR Elbphilharmonie v Hamburku. Od srpna 2020 byl šéfdirigentem Norského rozhlasového orchestru. Od září 2022 působil jako šéfdirigent a umělecký ředitel SOČR. Od sezony 2024/25 byl jmenovaný šéfdirigentem Vídeňského symfonického orchestru.

Pojďme se ohlédnout za uplynulými čtyřmi lety. Co jste si na spolupráci s hudebníky nejvíce cenil?

„Na koncertech si můžeme dovolit věci, které ještě před dvěma, třemi lety nebyly možné. Něco, co jsme nezkoušeli, co se stane spontánně, protože se dobře známe a vzájemně si důvěřujeme.“

Žádný jiný orchestr mi není tak blízký jako SOČR, protože právě tady jsem získal své první zkušenosti jako orchestrální hráč. Byl jsem kontrabasista, studoval jsem v Praze a zde jsem také hrál. Mnozí kolegové v orchestru jsou moji spolužáci, mnozí jsou velmi blízcí přátelé – a právě toto přátelství nás spojuje. Je to něco výjimečného a tento vztah neskončí jen proto, že už nebudu šéfdirigentem. Bude pokračovat dál a já se budu snažit v příštích sezónách pravidelně vracet. Dělat hudbu s těmito kolegy je pokaždé radost a lidské obohacení.

Myslíte, že jste za čtyři společné roky našli společnou cestu? Že práce s orchestrem byla na konci jiná než při prvním koncertu?

Petr Popelka|Foto: Elena Horálková, Český rozhlas

Rozhodně ano. Když spolu lidé dlouho pracují, lépe se poznají. Vědí, co od sebe mohou očekávat. Já to vím o svých kolezích a oni to vědí o mně. Není to jednosměrka – funguje to oběma směry. Hudebníci už vědí, jak chci věci slyšet, a já vím, co mi mohou nabídnout. A pak se potkáme někde uprostřed. Musím říct, že po čtyřech letech jsme velmi efektivní. Protože se tak dobře známe, můžeme si na koncertech dovolit i věci, které ještě před dvěma či třemi lety nebyly možné. Můžeme jít takříkajíc do extrémů – udělat něco nepředvídatelného, nenazkoušeného, třeba vložit ritardando, nechat frázi dýchat… Něco, co  na koncertu vznikne spontánně, protože si důvěřujeme.

S Brahmsovými koncerty jste se rozloučil jako šéfdirigent, ale spolupráce s orchestrem nekončí…

„Zahájení festivalu ‚Pražské jaro‘ je vrcholem českého kulturního roku – a pro nás velkou ctí.“

V Rudolfinu hrajeme Stravinského Oidipa Rexe, velké oratorium s mnoha sólisty, a také Rachmaninovův Třetí klavírní koncert. Je to velmi náročný program jak pro posluchače, tak pro orchestr. Poté odjedu na krátkou dobu do Lipska, kde budu hostovat u Gewandhausorchestru. Pak se ale vrátím a zahrajeme na zahájení festivalu Pražské jaro. To je vrchol kulturního roku v České republice – a pro nás, pro mě i pro všechny kolegy, obrovská čest. Na to se těším obzvlášť.“

Rozhovor byl natočen 15.4.2026 pro německou redakci. Přečés a poslechnout si ho můžete zde:

Brahms-Zyklus zum Abschied: Chefdirigent Petr Popelka verlässt Radio-Sinfonieorchester Prag