František Vláčil byl zcela ponořený do svého díla, říká herec Jan Kačer

V Císařské konírně Pražského hradu byla tento čtvrtek otevřená výstava věnovaná filmovému režiséru a scénáristovi Františku Vláčilovi. Jeho filmy Markéta Lazarová, Údolí včel nebo Adelheid patří k tomu nejlepšímu, co v dějinách české kinematografie vzniklo, Markéta Lazarová byla filmovými kritiky vyhlášena za vůbec nejlepší český film a sám Vláčil v roce 1989 obdržel prvního Českého lva za celoživotní filmové dílo. Výstava na Hradě na desítkách fotografií přibližuje sugestivní atmosféru Vláčilových snímků a představuje i řadu zcela neznámých snímků z jeho soukromí.

Jan Kačer na výstavě František Vláčil: Zápasy, foto: ČTK

Na zahájení výstavy se sešly desítky filmových osobností, hovořil tu také představitel role rytíře Armina z Údolí včel Jan Kačer. Milena Štráfeldová se ho zeptala na dojmy z výstavy:

Foto: ČTK

"Tato výstava je krásná a myslím si, že je to pozoruhodný čin, že vůbec někoho napadlo vytáhnout ze zapomnění tak velké jméno. Myslím, že to má ohromný význam pro film jako takový. František je postava, na kterou se skutečně nedá zapomenout, i když já jsem nebyl žádný jeho blízký spolupracovník. Vzpomínám na něj jako na takovou oslnivou hvězdu a tím, že se tato krásná výstava uskuteční, se ten čas jakoby vrátí zpátky."

Co pro vás ve vaší osobní filmografii znamená Údolí včel?

"Pro mnoho lidí jsem se stal rytířem. Já jsem si toho byl docela vědom a byl to mne takový závazek, řekl bych. Když se setkáte s něčím velikým, tak je to pro vás na jednu stranu krásné, ale taky zavazující. Takže já jsem se potom velice bedlivě rozhlížel, jaké další role můžu vzít, protože jsem je poměřoval tím Arminem. A tak jsem si vlastně zachoval poměrně hodně volného času. Fakt je, že tato role mi přinesla hodně radosti a spoustu zajímavých poznatků pro mou práci. Vláčilovo nasazení bylo nebývalé. Pro něj film byl život, to nebyla žádná maska nebo předstírání nějakého úspěchu."

Foto: ČTK

Pan Vláčil si vyzkoušel i tu vaši drátěnou košili, aby věděl, co vlastně budete muset na sobě nosit a jak se v ní můžete pohybovat. Je to běžný postoj režiséra?

Foto: ČTK

"Režisér je člověk, který by měl v tom svém povolání projít vším. Měl by znát všechny stránky svého díla."

Jak vlastně pracoval s herci?

"On si strašně dlouho vybíral, a když si pak vybral, tak těm lidem věřil. A to bylo taky krásné, když jste se ocitl v jeho týmu, tak jste věděl, že na vás klade nějaké nároky, které jsou veliké. A vlastně člověka to zvětšovalo, protože nechtěl zklamat jeho, ten scénář, dokonce pak ani tu svou vlastní vizi postavy. Takže práce s ním byla moc krásná."

Naučil jste se od něj něco pro svou režijní práci, kdy si třeba i dnes uvědomíte: tak takhle by to udělal Vláčil?

"Takhle asi ne. V čem ale on byl oslnivý a nezastupitelný, že byl do toho díla ponořený."

Výstava na Pražském hradě, nad kterou převzal záštitu prezident Václav Klaus, potrvá až do května.