Před 100 lety se narodil „ básník stříbrného plátna“ František Vláčil
Jeho filmy Markéta Lazarová a Údolí včel jsou považovány za vrcholná díla české kinematografie. Na MFF v Karlových Varech v roce 1998 obdržel hlavní cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.
Jeden z nejuznávanějších filmařů se k filmu dostal oklikou. Mladý Vláčil nejprve studoval Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze a posléze dějiny umění a estetiku na Masarykově univerzitě v Brně. K filmařskému řemeslu se dostal na vojně, u armádního filmu. Strávil tam sedm let, během kterých se stal majorem, ale také režisérem „osvětových“ propagandistických snímků. Na konci 50. let si ho všimli na Barrandově.
První snímek Holubice ale natočil až v roce 1960. Okamžitě se zařadil mezi nejpozoruhodnější filmové tvůrce tzv. československé nové vlny 60. let 20. století. Film byl oceněn na MFF v Benátkách. Následovala historická balada Ďáblova past (1961) o boji mezi dogmatismem a tmářstvím 18. století.
Nejvýznamnější film století
Největší ohlas mu přinesla složitá historická filmová freska Markéta Lazarová s tehdy debutující mladičkou slovenskou herečkou Magdou Vášáryovou v hlavní roli Markety. Jedná se o úchvatný psychologický film plný obrazových metafor. Od první verze scénáře k premiéře uběhly čtyři roky.
S Vláčilem na něm spolupracovali přední čeští výtvarníci jako tvůrci kostýmů a dekorací (Theodor Pištěk, Jan Koblasa). Nakonec to byl nejdražší film 60. let. Stál 12 milionů (běžně filmy přišly na pětinu). Herci museli na vlastní kůži snášet bláto, zimu a chlad, aby zapadli do středověkých poměrů. Množství kostýmů a kulis se studio Barrandov snažilo zúročit: nutili Vláčila k dalšímu historickému filmu. A tak vzniklo Údolí včel.
Psychiatrie a pokání
Snímek Adelheid (1969) hovoří o složitých poměrech v poválečném období. Na protest proti srpnové okupaci tehdy Vláčil vrátil stranickou knížku. A směl už točit jen krátké dokumenty. Začal pít víc než kdy dřív. S depresemi několikrát skončil i na psychiatrii.
Později mu dovolili i krátkometrážní filmy pro děti a v roce 1975 Dým bramborové natě. O věhlasném chirurgovi, který si svůj světonázor musel napravovat jako obvoďák na venkově. A mohl zase točit. Přišly další úspěchy se Stíny horkého léta nebo Pasáčkem z doliny. A mezi nimi i ty, které měly být osobní zpovědí: Koncert na konci léta, Hadí jed (o závislosti na alkoholu). Výrazný režisérský rukopis nese i biografický film o skladateli Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta, natočený podle scénáře Zdeňka Mahlera. Jeho posledním snímkem je Mág z roku 1988. Ten ale neuspěl ani u diváků, ani kritiků. Přesto byl v tom roce Vláčil jmenován národním umělcem. Další ceny přišly po pádu komunistického režimu. V roce 1994 obdržel ocenění Český lev za celoživotní umělecký přínos českému filmu. Působil také jako prezident České filmové a televizní akademie. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech roku 1998 obdržel hlavní cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.
V roce 2013 získal in memoriam Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. V anketě kritiků byl film Markéta Lazarová prohlášen za nejvýznamnější film století.
