Ingrišovy fotografie - nejen dokument z cest, ale výtvarné dílo

O tom, že řeka Niagara teskně hučí, se autor slavné trampské písně Eduard Ingriš přesvědčil na vlastní uši až mnoho let poté, co slavnou píseň složil. V Praze se před válkou a za války živil převážně hudbou, skládal písně, operety, symfonie a dirigoval. Po válce přesídlil do Perú, začal cestovat, více se věnoval fotografování a práci pro film. Z jeho fotografického díla vznikla výstava, která je od středy k vidění v Domě pánů z Kunštátu v Brně.

Eduard Ingriš strávil většinu života v zámoří a jeho dílo - s výjimkou písně Teskně hučí Niagara - v Česku po desetiletí znal jen málokdo. Jako emigranta ho komunisté vymazali z českého povědomí. Neví se ani to, že s byl poradcem při natáčení Hemingwayova filmu Stařec a moře, že spolupracoval s mořeplavcem Thorem Heyerdahlem, ani že byl za hudbu k jednomu filmu nominován na Oskara.

Nina Ingrišová, foto: autor

Ingrišovy černobílé snímky podle kurátorky Jany Vránové neslouží jenom jako dokumentace jeho cest, jsou i výrazným výtvarným dílem. Mají promyšlenou kompozici, využívají kontrastů světla a stínu jako výtvarného prvku, zachycují situace charakteristické pro život v těchto oblastech. Jak připomněla vdova Nina Ingrišová, výstava už byla k vidění v Plzni. V Brně je fotografií o něco méně.

"Tady na výstavě je fotografií 194. V Plzni bylo 204, ale tady se jim už těch deset nevešlo. Většina těch fotografií je z Peru, jsou tady fotografie s Hemingwayem z filmování, jsou tam snímky z natáčení pro hollywoodské producenty, jsou tu z Amazonky, zkrátka ze všech možných míst."

Kurátoři mohli vybírat ze 40 tisíc negativů, které byly společně s Ingrišovým písemným, filmovým i notovým archivem převezeny v roce 2001 ze Spojených států do Česka. Pozůstalost představuje na 1100 kg nejrůznějších materiálů a dnes je spravuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

O převoz archivu se zasloužil mimo jiné jiný slavný cestovatel Miroslav Zikmund. Kdy se poprvé osobně setkali?

Miroslav Zikmund, foto: autor

"Přijeli jsme přes Kordillery do Limy a tam mezi hrstkou krajanů byl Eduard Ingriš. My jsme si už od Buenos Aires dopisovali, takže jsme věděli, že tam bude, a dokonce Eduard Ingriš by býval rád pokračoval s námi v cestě tou naší tatřičkou. My jsme říkali, ale milý Edo, podívej se do tatry, narvaná až po střechu, kde bys tam ještě byl? Ale obíral se myšlenkou, že by se stal třetím členem výpravy Hanzelky a Zikmunda."

Je tady některá fotografie, která se týká vašeho tehdejšího setkání v Limě?

"Je tady a dokonce stojíte úplně vedle, poďte se podívat... Ne v Limě, ale kousíček od Limy, je to fotografie, kterou pořizoval Eduarg Ingriš. Tady stojí Jiří Hanzelka v nádherné siluetě a tady stojí u kamery Miroslav Zikmund, a o ten stativ si Eduard Ingriš, autor tohoto snímku, opřel svoji legendární kytaru."

Ingriš se narodil v roce 1905 ve Zlonicích u Slaného a za první republiky se věnoval především hudební tvorbě a dirigování, kromě táborákové hymny o hučící Niagaře napsal 60 operet. V roce 1947 odjel do Jižní Ameriky, kde jej zastihly zprávy o komunistickém převratu v Československu. Rozhodl se, že se domů nevrátí, a usadil se v peruánské Limě. Zemřel ve Spojených státech v roce 1991.