Vulgarizuje premiér české mediální prostředí?
Už několik týdnů si premiér Mirek Topolánek každé pondělí zve na úřad novináře, aby zlepšil komunikaci s médii. Nicméně jím deklarovaný záměr - jak přiznal - se nejenže nedaří, ale tiskovky mají dokonce opačný dopad.
A jak vidí komunikační styl Mirka Topolánka mediální analytik Daniel Köppl?
"Současný premiér určitě pokračuje v tom režimu rázných premiérů, to znamená má rád ostrá vyjádření, která jsou často až na hraně etiky. Já si myslím, že on je jeden z těch, který - řekněme - vulgarizuje české mediální prostředí svojí razancí."
Je v tom snad nějaký přínos, nebo je to zkrátka špatně?
"Já si myslím, že je to určitě špatně. Je to i důkaz určité komunikační neobratnosti, protože snaha přes vulgarity a razantní prohlášení se dostat do médií je vždycky jednodušší, než se tam dostat s nějakým relevantním obsahem. A také je to důkaz, že jeho tým není schopen vytvořit dost jasná a srozumitelná prohlášení, která by nepotřebovala tento druh slovníku."
"Já si nemyslím, že to je věc, která by byla náročná. Já dokonce předpokládám, že by to měla být standardní výbava politika. Pokud jde o ty formulace, tak se jedná o používání slovníku, který je daleko za obecnou češtinou a některá jeho přirovnání jsou nešťastná."
Hovoříte o stylu razantních premiérů. Tam se zřejmě nabízí vzpomínka na bývalého předsedu vlády Paroubka. Kam ale třeba zařadíte jeho předchůdce Stanislava Grosse a Vladimíra Špidlu?
"Tak pan premiér Gross byl určitě mediálně takovým, řekl bych, mediálně nejotřelejším mužem. On velmi dbal na to, aby dodržoval všechny ty poučky, které se politické komunikace týkají. Svým způsobem neštěstí nastalo v té krizové situaci, kdy nebyl schopen vysvětlit určité své příjmy. Pokud jde o pana Špidlu, ten byl zdrženlivý. Myslím si, že jeho problém byl, že byl možná až příliš defenzivní ve vztahu k médiím a častokrát nebyl schopen prodat svá vítězství."
"Já myslím, že zdaleka nejlépe to asi definoval tuším Václav Bělohradský, který říkal, že jak Václav Klaus tak Václav Havel byli politici, kteří měli co říct, protože mají určité kulturní a vzdělanostní zázemí. Zatímco řadě současných politiků, včetně těch nejvyšších, podobné vzdělání a zázemí chybí. A samozřejmě že taková vlastnost se promítne i na způsobu projevu a jeho kultivovanosti."
Zeptal bych se ale také na tu druhou stranu, tedy na novinářskou obec. Není to tak, že novináři potřebují něco na tu první stránku nebo do prvních minut své relace a že se snaží trošku i podněcovat některá ostrá slova a jakoby tlačit na toho premiéra?
"Určitě, ale to bych novinářům nevyčítal, to je jejich profese, stejně jako pekaři se snaží péct co nejlepší housky. Druhá věc je, na co přistoupí politici a na co nepřistoupí, na kterou debatu. A v evropské kultuře mámě řadu příkladů, že politici na určitou diskusi nepřistoupili. Ať už se jedná o tajné přítelkyně nebo jiné záležitosti. A na druhou stranu máme ukázky například z Německa, kde politici velmi obratně využili debaty o barvení vlasů k získání politických bodů. Všechno je to samozřejmě o komunikaci. Komunikace je dvoustranná záležitost, nikdy nelze říct, že za to může jedna nebo druhá strana. Obě dvě strany jsou vinny."
