Odborníci i politici doporučují české potraviny - je to klasa!
Značka KLASA se už stala synonymem pro kvalitní české potraviny. Také letos získalo několik výrobků toto prestižní ocenění. Na agrosalonu Země živitelka v Českých Budějovicích ho udělil ministr zemědělství Petr Gandalovič. Klasa by také měla být pro spotřebitele vodítkem na trhu zahlceném výrobky, o jejichž původu lze jen spekulovat. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
"Já pevně věřím, že už definitivně skončila éra, kdy jsme naše výrobky podceňovali a kdy převládal názor, co je cizí, to je lepší."
A ministr zemědělství Petr Gandalovič k tomu dodal.
"To, co každý den jíme, co ovlivňuje naše zdraví, co nám dává i určitou pohodu, určitý požitek z dobrého jídla, tak to je produktem našeho zemědělství. Nezapomínejme na to, protože, pokud na to zapomeneme, staneme se obětí cenových letáčků obchodních řetězců a budeme utíkat z jednoho konce města na druhý, abychom koupili levnější maso nebo levnější buřty."
"Značka, která už našla cestu do našich domácností. Podle posledního průzkumu 70 procent lidí zná značku KLASA. A velké procento lidí se orientuje při svých nákupech podle této značky."
Průzkum, zmíněný ministrem Gandalovičem, také ukázal, že značka KLASA je nejvíce známa mezi spotřebiteli s vysokoškolským vzděláním. Jinými slovy řečeno, znalost kvalitních potravin je přímo úměrná úrovni vzdělání. Málokdo si asi uvědomuje prostý fakt, že některé potraviny mohou být kvalitnější a zdravější už jen proto, že jsou vyrobeny z českých surovin. Připomíná nám to prezident Agrární komory České republiky Jan Veleba.
I v liberální tržní ekonomice s minimální regulací mají lidé právo na zdravé a kvalitní potraviny. I v takové ekonomice lidé cítí, že je povinností státu jim takové právo zajistit. Ministr Gandalovič ale uvádí ještě další aspekty.
"Chceme, aby byly potraviny kvalitní, aby byl specifické, aby to byly potraviny, které mají něco společného s naší tradicí, s tím, kde žijeme, kde žili naši rodiče, a co jsme zvyklí jíst."
Za dobu existence programu na podporu kvalitních domácích potravin, tedy od roku 2003 do dnešní doby, byla už značka kvality KLASA udělena skoro jednomu a půl tisíc výrobků. Tady ale nyní nastává jeden podstatný zádrhel. Národní značku kvality KLASA mohou podle přísných pravidel získat pouze potraviny, které byly zcela vyrobeny v Česku a obsahují stanovený podíl českých surovin. Od letošního května se ale v propagaci značky KLASA nebude moci objevovat odkaz na původ potravin se značkou KLASA. Česku totiž vypršela příslušná výjimka v rámci Evropské unie. To si Petr Gandalovič uvědomuje.
"KLASA sama má obtížný život. V Evropské unii není jednoduché podporovat potraviny a napsat do značky: ano, toto jsou jenom národní české potraviny. To by bylo v rozporu s evropským společným trhem. Nicméně kvalita, kterou tímto oceňujeme, je kvalita z naší země, je to kvalita, která je dána právě tím, že víme, odkud ta potravina pochází, víme, jakým způsobem je vyráběna, víme, co v ní je."
Také ředitel Potravinářské komory České republiky Miroslav Koberna soudí, že garance kvality potraviny značkou KLASA pro spotřebitele zůstává, i když není možné uvádět, že jde o český výrobek z českých surovin.
Jenže od letošního května není možné uvádět, že je to český výrobek...
"Myslím, že to úplně až tak nevadí, protože jsme se dívali, jak na tuto změnu reagovali v jiných členských zemích. Myslím, že se s tím umíme vypořádat. Může se stát, že se tam objeví i nějaký jiný výrobek. V současnosti to ale tak není, v současnosti jsou žadateli o udělení značky Klasa pouze čeští výrobci."
Na trhu je dnes samozřejmě obrovské množství výrobků, které nenesou značku KLASA. Velmi často jde o potraviny hodně nejasného původu. Dochází tak ke klamání spotřebitele. Klasickým příkladem třeba může být med. Výrobek se tváří navenek jako český, a skutečný český med je hodnocen ve světě jako vysoce kvalitní, ale spotřebitel si nikde nepřečte, že ve sklenici je dovezený podřadnější, méně kvalitní med argentinský, jihoafrický nebo čínský. Miroslav Koberna souhlasí, že jde o problém.
Nejen země původu výroby potraviny, ale také by tam přece mělo být uvedeno, odkud pocházejí suroviny, ze kterých byla potravina vyrobena, ne?
"Samozřejmě. Pokud není totožná země původu výrobku a suroviny, tam by měla být uváděna země původu rozhodující suroviny. Máme dost informací o tom, jak to fungovalo třeba v době ptačí chřipky, kdy se do Evropy dovážela ve velkém množství drůbež z jihovýchodní Asie. V některých přímořských zemích se ta drůbež přebalovala a na trh se pak uváděla jako jejich výrobek právě proto, že bylo umožněno, aby na obalu byl uváděn distributor nebo dovozce. Tady si zkrátka spotřebitel kupoval ´evropskou drůbež´ původem z Číny nebo bůhví odkud."
