Nejvíc nejlepší
Těmito slovy ohodnotil Forrest Gump už před pěknou řádkou let svoji nejlepší, protože jedinou, kamarádku Jenny. Slavný film odvál čas, sošky Oscarů ztratily na lesku, ale výrok méně inteligentního dobráka mi přichází na mysl, vždy když je někdo více známý, když jsou věci nejvíce prodávané, komplikované, oblíbené. A takových věcí je dneska věru bezpočet...
Se stupňováním přídavných jmen pomocí přípon se nás dost natrápili už učitelé na základní škole, kdy se v každém diktátě objevilo nejméně jedno pěkně záludné přídavné jméno ve druhém stupni, jako například křehčí, měkčí, nebo dokonce snazšíči vyšší. Nahromaděné změněné souhlásky přiváděly nejednoho školáka lehko do úzkých. Ani tvary typu lepšejší, dobřejšíči zlejší neslavily v hodinách češtiny valný úspěch. Proto zaslechneme-li nebo takové hodnocení sami proneseme či napíšeme, rozsvítí se nám kdesi v hlavě červená kontrolka a my tušíme, že je něco v nepořádku. Kdekomu tak přijde velice vhod současný trend, kdy si jednoduše pomůžeme slůvkem více. Varovný signál se v tomto případě nedostaví a ani vlastně nemá proč.
Tvary více známý, více komplikovaný, více oceňovaný a více oblíbený jsou totiž z hlediska gramatického v pořádku. Dvouslovný tvar druhého a třetího stupně přídavných jmen se přitom častěji užívá u adjektiv delších, složitějších a často cizích. Rozdíl je pak spíše stylistický. S tímto vysvětlením si ze jmenovaných příkladů vystačíme u přídavného jména komplikovaný (cizí původ) a snad i u adjektiva oblíbený (delší slovo) a oceňovaný (složitější výslovnost tvaru třetího stupně, tj. nejoceňovanější). Ale co s více známým hercem? Zdá se, jako by zde slůvko více budilo dojem větší zasvěcenosti mluvčího, jako by sugerovalo vyšší styl. Možná i z toho důvodu se objevuje i na místech, kde opravdu nemá co dělat. V tisku se totiž můžeme často dočíst zajímavé novinky o více známějším herci či informace o více účelnějších opatřeních. Zde ovšem není pochyb - ač se pisatel snaží působit sebeučeněji, výsledek je právě opačný. A dané tvrzení určitě nechce vzbuzovat naléhavost subjektivního sdělení jako dvě "maximálně" vystupňovaná přídavná jména ve zmíněném výroku Forresta Gumpa.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
