Čeština se na univerzitě v Lincolnu v Nebrasce učí už sto let
Jedním ze států americké Unie, kde se Češi usazovali už v 60. letech 19. století, je Nebraska. Podle odhadů zde dnes žije až dvacet procent lidí, kteří se hlásí k českým kořenům. Ještě kolem roku 1960 se tu prý v rodinách mluvilo česky. Čeština se ale stále učí na univerzitě v Lincolnu. Letos v září tu dokonce proběhnou velké oslavy stého výročí, kdy tu byla výuka češtiny zahájena. Na pražském Týdnu zahraničních Čechů v roce 2006 o Češích v Nebrasce hovořila Marie Pierce - Šašková, bohemistka a posrpnová emigrantka, která na lincolnské univerzitě učí desítky let. Rozhovor s ní připravila Milena Štráfeldová.
"Češi přišli do Nebrasky někdy kolem roku 1868, když bylo publikováno tzv. domovské právo. To znamená, že se mohli usadit, museli vysázet šedesát stromů kolem farmy, museli postavit dům a ta farma pak byla opravdu za pár drobných jejich. Založili si kluby v Chicagu, v New Yorku a v jiných velkých městech a přes český tisk informovali jeden druhého o možnostech, kde se usadit. Oni měli takové velkolepé plány postavit Čechii v zahraničí, tedy v Americe, kde by byla česká městečka, kde by se mluvilo česky, školy by byly české, všechno by se prostě dělo česky. Částečně se jim to vlastně podařilo, čeština začala vymírat až někdy v 50. nebo 60. letech /minulého století/, kdy se Československo stalo členem Varšavského paktu a kdy všichni příbuzní z Česka přestali korespondovat se svými příbuznými v Americe, protože to byla opravdu nebezpečná věc."
Kolik dnes asi žije v Nebrasce Čechů nebo lidí, kteří se hlásí k českým kořenům?
"My počítáme, že je to mezi každým pátým až desátým Nebrasčanem. My máme něco přes milion a půl /obyvatel/, tudíž by to bylo prakticky dvacet procent, jedna pětina."Dochovaly se tam skutečně dodnes nějaké české osady, vesnice nebo ulice ve městech?
"Ano, je tam dokonce několik opravdu českých měst, například Wahoo, Clarkson, Wilber, který má český festival. To je vesnice, která má asi tisíc osm set obyvatel, a tam se jednou za rok sjíždí asi dvacet tisíc Čechů. Volí se tam česko - slovenská královna krásy, protože Češi se rozhodli, ať se Československo rozdělilo nebo ne, že se to amerických Čechů a Slováků netýká. My si žijeme po svém a ukážeme jim, co neměli dělat. V každém případě tam tedy máme volbu česko - slovenské královny, a to v první plný víkend v srpnu. Do Wilberu přijíždí dvacet tisíc Čechů nebo Slováků!"
Jaká byla ta letošní královna? /tj. z roku 2006/
"Velmi hezká, velmi chytrá."
Češka nebo Slovenka?
"Tentokrát to byla Češka, vloni to byla Slovenka. Ona se dokonce i na Slovensku narodila, tak samozřejmě přišla, promluvila slovensky a musela to vyhrát. Byla taky hezká a chytrá. Ale zajímavá věc je, že královna z předminulého roku /tj. 2004/, která se jmenuje Anna Drozda, získala Fulbrightovo stipendium a studuje české umění v Praze. Nastupuje na pražskou Karlovu univerzitu během zimního semestru."
Vy sama učíte americké studenty češtinu na univerzitě v Lincolnu. Jaký je o ni zájem?
"Jsem hrozně ráda, protože v prvním ročníku máme čtyřiadvacet studentů. V druhém ročníku je jich pět. Třetí ročník v tomto roce neexistuje, protože já ho normálně učím nad úvazek. Protože jsem ale tentokrát dostala jeden semestr na výzkumy, museli jsme ho zavřít. Ale v tomto roce jsou kromě jednoho studenta všichni potomci usedlíků, alespoň po jedné babičce nebo dědečkovi. Všichni se velmi zajímají o českou kulturu a to je nejdůležitější věc."
Co se tam z ní tedy zachovalo?
"Zachovalo se dost z té americké české kultury. Vaření, předávání orální historie. My si teď ale do Ameriky zveme třeba Čechomor. Tudíž to už není jen polka, pivo, buřty a kyselé zelí, ale je to zároveň kultura. /Studenti/ by chtěli být mostem mezi českou kulturou, jak se vyvinula v Čechách, a kulturou českého etnika, jak se vyvinula v Americe."Jezdí někteří z Vašich studentů z Lincolnu i do Prahy? Studují tady?
"Ano, studují. My se opravdu snažíme o ten most. Američtí studenti mají za úkol najít si korespondenty z Česka a musí korespondovat alespoň jednou týdně česky. Češi znají angličtinu mnohem líp než naši studenti prvního ročníku znají češtinu, tak si samozřejmě píšou hlavně anglicky, ale musí nám přinést ukázat dopisy a dostávají za to dokonce i body. Díky tomu se seznámí s Čechy a přijíždějí sem nejenom na návštěvu, ale někdy taky na letní kurzy češtiny. Dokonce jsme měli jednoho studenta japonského původu, opravdového Japonce, který byl v Praze, vrátil se a teď skončil třetí ročník češtiny. Kromě toho my si ale do Nebrasky přivážíme studenty českého a slovenského původu. A kdyby se někdo chtěl podívat na to, jak získat stipendium na naší univerzitě, může jít na naši univerzitní webovou stránku www.unl.edu/admissions."
Kolik jste tam už českých studentů přijali?
"Možná už nějakých padesát šest nebo šedesát, mezi padesáti a šedesáti. Třeba Matyáš Zrno, který přijel, odpřednášel možná patnáct, dvacet přednášek pro české komunity. Dokonce za nimi jezdil, babičky mu pekly koláče a vařily mu knedlíky, protože byly vděčné za ty přednášky. Nebo Eva Kubová, která pracovala v archivech české imigrace do Velkých plání, a další. To jsou strašně důležití lidé, kteří nám pomáhají udržovat etnickou sounáležitost a budovat ten most. Třeba Eva Kubová nám pomohla dát historické práce o Češích v Nebrasce na internet."V Lincolnu v Nebrasce také existuje Klub Komenský. Přibližte ho trochu...
"To je strašně zajímavý klub. Založili ho v roce 1903, byl ale ustanoven v roce 1904, takže v roce 2004 jsme oslavili sto let Klubu Komenský. Klub byl založen s jedním cílem, aby Češi mohli praktikovat spisovnou češtinu a aby se mohli účastnit vysokého kulturního dění. Z toho klubu vyšla pěkná řádka českých myslitelů, Čechoameričanů, kteří psali česky. Českých básníků, jako třeba Ferdinand Musil, bylo jich tam ale daleko víc. Ale třeba i doktorka Olga Šťastná, která reorganizovala moderní Červený kříž. Přijela do Československa, protože ji přemluvila Alice Masaryková, a vlastně zorganizovala moderní české zdravotnictví. O tom se vůbec neví. Kromě toho zorganizovala v Nebrasce sociální medicínu atd. To jsou hrozně důležití lidé, kteří se hlásili k českému národu."