Kalendárium

0:00
/
0:00

Dnešní Kalendárium připomene zápasníka Gustava Frištenského, zahájení provozu na letišti v pražské Ruzyni, herečku Jiřinu Štěpničkovou nebo architekta Josefa Zítka. Výročí vybírala Martina Lustigová.

Před 50 lety zemřel zápasník Gustav Frištenský. Představíme ho spolu s historikem Vojtěchem Scheinostem z Národního muzea.

"Gustav Frištenský byl vynikající český zápasník, především v řecko-římském stylu, kde vyniknul. Narodil se v roce 1879 na Kolínsku. Evropský věhlas získal jako šampion Čech, šampion Rakouska a zároveň později jako mistr Evropy."

Čím byl Gustav Frištenský výjimečný?

"Gustav Frištenský byl vlastně taková naše první sportovní ikona. Sportovní ikona je termín, který se teď hodně razí, přišel k nám z Ameriky. A Gustav Frištenský plně naplňoval obsah tohoto termínu. Měl skvělou zápasnickou kariéru, vynikající sportovní úspěchy, měl dokonalou vizáž, byl zajímavý tím, že držel velice přísnou životosprávu, hodně trénoval a zároveň tohle všechno dokázal spojit s velkou mediální obratností, dokázal svou osobu a své úspěchy vynikajícím způsobem prodat v rámci tehdejších médií, dostat se do povědomí společnosti. A díky tomu si ho i teď - po padesáti letech od jeho odchodu z tohoto světa - připomínáme a nezapomínáme na něj, protože zkrátka byl takto výjimečný."

V jakém období hledat Frištenského největší sportovní úspěchy a vrchol jeho popularity?

"Tady je otázka, co budeme považovat za největší sportovní úspěchy. Pokud se na to budeme dívat z takového hlediska, řekněme, čistě výkonnostního, čistě sportovního, tak to bude začátek 20. století, kdy startoval mezi amatéry. Tehdy se amatérismus ve sportu považoval za věc zásadní, je to doba vzniku novodobých olympijských her. Na amatérismus ve sportu se tehdy kladl skutečně velký důraz. Druhá věc je, že on si tu výkonnost udržoval po dlouhá léta, ještě v době tehdejší první republiky se dokázal v padesáti letech stát mistrem Evropy už mezi profesionály a zároveň na mnoha vystoupeních - už utkáních s jinými výjimečnými zápasníky - si dokazoval výbornou výkonnost až do vysokého věku. Takže můžeme vidět jeden vrchol v amatérském zápase na počátku 20. století, můžeme vidět druhý vrchol mezi profesionály ve 20. a 30. letech, včetně jeho významných zahraničích zájezdů, zápasů se skvělými soupeři."


Před sedmdesáti lety byl zahájen provoz na letišti v pražské Ruzyni - přesně 5. dubna 1937 v 09:00 hodin přistálo na jeho ploše letadlo DC-2 Československých státních aerolinií na lince Piešťany-Zlín-Brno-Praha. Ten den byl také zahájen mezinárodní provoz. Výstavba nového letiště byla nutná, protože dosavadní letiště v Praze-Kbelích už svou kapacitou nevyhovovalo.

V roce 1929 vláda rozhodla o vykoupení 108 hektarů pozemků, tehdy v hodnotě 17,5 milionu korun. Stavba, jejíž rozpočet byl 110 milionů korun, byla dokončena 1. března 1937. Firmy, které se na stavbě podílely, byly smluvně omezené ve využití mechanizace, protože tato rozsáhlá státní investice měla také snížit nezaměstnanost.

Pražské letiště patřilo ve své době k nejmodernějším v Evropě. Disponovalo dvěma zpevněnými travnatými dráhami se zapuštěnými světelnými návěstidly, na špičkové úrovni bylo komunikační a další technické vybavení. Ocenění se dočkalo i architektonické ztvárnění letiště, odbavovací budova architekta Adolfa Benše získala v roce 1937 zlatou medaili na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži.


Před 95 lety se narodila herečka Jiřina Štěpničková. Začínala v Osvobozeném divadle a ještě před dokončením studia dostala angažmá v Národním divadle, v roce 1936 přijala angažmá v Divadle na Vinohradech. To už za sebou měla úspěchy ve filmu. Za války odmítala hrát v německých filmech. Po nástupu komunistů k moci byla chycena při pokusu o útěk za hranice, odsouzena a několik let vězněna. Zemřela v roce 1985.


Busta Josefa Zítka
Před 175 lety se narodil architekt Josef Zítek. Jeho nejznámější stavbou je Národní divadlo, spolupodílel se i na návrhu Rudolfina. Po požáru Národního divadla v roce 1881 se už přestavby neúčastnil. V roce 1864 se stal profesorem na pražské polytechnice, rok před smrtí, v roce 1908, byl povýšen do šlechtického stavu.


Deset let uplynulo od úmrtí spisovatele Františka Kožíka. Kožíkovo dílo je opravdu rozsáhlé, čítá přes stovku knih, próz, dramat a rozhlasových her. Kožík také skládal libreta k operám nebo působil jako hlasatel a reportér. Do roku 1951 pracoval v rozhlase, od roku 1956 pak byl dramaturgem a scénáristou Československého filmu. K jeho nejznámějším prozaickým dílům patří životopisný román o francouzském mimovi českého původu Janu Kašparu Deburauovi Největší z Pierotů nebo spis s historickou tématikou Kronika života a vlády Karla IV.