Osm dekád Jiřího Sozanského. Tvůrce, který proměnil bolest dějin v umění
Před osmdesáti lety se narodil Jiří Sozanský, výtvarník, jehož jméno je v českém umění synonymem pro civilizační témata, paměť místa a lidský osud v mezních situacích. Od 70. let vytvářel projekty, které se nebály dotýkat války, totality ani devastace krajiny. Jeho environmenty, kresby, plastiky i multimediální instalace patří k nejvýraznějším uměleckým reakcím na české dějiny 20. století. Ať už šlo o zničený Most, Terezín nebo připomínku obětí komunistické perzekuce, Sozanský vždy hledal způsob, jak uměním mluvit o tom, co společnost často vytěsňuje.
Od zedníka k jedné z nejvýraznějších osobností českého umění
Jiří Sozanský (1946, Praha) se k umění dostal oklikou. Vyučil se zedníkem, několik let pracoval na stavbách a teprve poté nastoupil na Akademii výtvarných umění, kde studoval u Františka Jiroudka.
Od 70. let se věnoval malbě, kresbě, grafice, plastikám i environmentům. Brzy se stal výraznou osobností neoficiální scény — umělcem, který se nebál těžkých témat a který dokázal spojit výtvarný jazyk s historickou pamětí.
Je členem SVU Mánes i SČUG Hollar, ale jeho tvorba vždy přesahovala tradiční rámec obou spolků.
Zóna Most: když umění reaguje na mizející město
Jedním z jeho klíčových projektů byla Zóna — rozsáhlá umělecká reakce na likvidaci starého Mostu v 80. letech. Sozanský tehdy oslovil přátele a společně dokumentovali proměnu prosperujícího města v těžební krajinu.
Výsledkem byly environmenty, kresby, objekty i texty, které zachycovaly nejen fyzickou destrukci, ale i devastaci společnosti, jež ji provázela.
K tématu se Sozanský vracel i po roce 2010, kdy vznikly nové objekty a fotokoláže — dialog mezi minulostí a současností.
Terezín, totalita a lidská důstojnost
Sozanský se dlouhodobě zabývá člověkem v mezních situacích — ve válce, v diktatuře, v prostředí, kde se střetává morálka s mocí.
Jeho první výstava v roce 1976 se konala v Terezíně, místě, které se pro něj stalo celoživotním symbolem násilí a nesvobody. Opakovaně se tam vracel s projekty, které připomínaly oběti totalitních režimů.
V roce 2018 vystavoval v bývalé věznici ve španělské Segovii projekt Dům strachu (La casa miedo) — kresby, malby a plastiky věnované osobnostem, které zlomila komunistická perzekuce, jakou byly Milada Horáková, Ivan Martin Jirous, Jan Zahradníček nebo Záviš Kalandra.
Kurátor Richard Drury o něm řekl, že je „fenoménem českého umění“, protože dokáže zobrazit střet jednotlivce s totalitní mocí s mimořádnou intenzitou.
Symposion: umění jako dialog
V roce 1992 založil Sozanský spolu s Jiřím T. Kotalíkem a Olgou Sozanskou sdružení Symposion, které navázalo na jeho neoficiální aktivity z 80. let.
Symposion organizoval projekty v Litoměřicích, Terezíně i dalších místech a zaměřoval se na nekomerční, civilizačně významná témata. Patřila sem například sympozia Barok a dnešek (1992) nebo Otevřený dialog (1994), která oživila zanedbaný jezuitský kostel v Litoměřicích.
Osm dekád umění, které neztrácí naléhavost
Jiří Sozanský patří k autorům, jejichž dílo nestárne. Jeho témata — paměť, násilí, totalita, lidská důstojnost — jsou stále aktuální. Ať už pracoval s krajinou Mostecka, terezínskou historií nebo osudy politických vězňů, vždy hledal způsob, jak uměním otevírat dialog a připomínat, že dějiny nejsou uzavřená kapitola.
Jiří Sozanský (nar. 27. června 1946, Praha)
- český malíř, sochař, grafik a autor environmentů
- studoval na AVU u Františka Jiroudka
- od 70. let se věnuje tématům války, totality a lidské paměti
- autor projektů Zóna, Terezín, Dům strachu
- zakladatel sdružení Symposion
- jeho dílo je považováno za jeden z nejvýraznějších hlasů českého umění druhé poloviny 20. století
