Nejodvážnější případ emigrace. "Vlakem svobody" odjeli do Německa i ti, co nechtěli
Jedním z nejodvážnějších a také nejmasovějších případů emigrace z komunistického Československa byl takzvaný vlak svobody, ve kterém se za stále ještě budovanou železnou oponu dostaly více než tři desítky lidí.
Útěk, který překvapil bezpečnostní složky, se uskutečnil před 75 lety, 11. září 1951 na trati z Chebu do Aše a dále do Západního Německa. Odvážná akce, díky které desítky lidí získaly svobodu, ale zasáhla i náhodné cestující. Režim v jejím důsledku také zpřísnil opatření na hranici.
Organizátoři útěku: Strojvůdce, výpravčí a zubař
Útěk zorganizovali strojvůdce Jaroslav Konvalinka, výpravčí Karel Truksa a lékař z Aše Jaroslav Švec. Do celé akce ale bylo zapojeno mnohem více lidí, zejména členů jejich nejužší rodiny a blízkých přátel.
Vybrali si hodně netradiční prostředek - odpolední osobní vlak, který vozil cestující z Chebu do Aše. Koleje do Německa byly v té době ještě v provozu. Používaly se totiž pro nákladní vlaky s českým uhlím a dřevem exportovaným na Západ. Stačilo urazit necelé dva kilometry od ašského nádraží k hranici.
Ani jeden z organizátorů neměl s novým režimem pozitivní zkušenosti. Výpravčí Truksa strávil pět měsíců v pracovním táboře za to, že poskytl útočiště dvěma mužům, kteří se skrývali před Státní bezpečností (StB). Strojvedoucí Konvalinka převážel lidi prchající na Západ, a také se ocitl v hledáčku StB. Příliš dobře neviděl svou budoucnost ani zubař Švec, který podle pamětníků za války sloužil v britské armádě.
"Šlo o vyústění jejich protikomunistických myšlenek a snahy v první fázi bojovat proti novému komunistickému režimu nastolenému po únoru 1948. V momentě, kdy zjistili, že to není úplně snadné a možné, tak se rozhodli využít situace, a odejít do exilu," vysvětluje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Kalous.
Nádražím v Aši vlak jen prosvištěl
S nápadem přišel strojvedoucí Jaroslav Konvalinka. Původně chtěl s rodinou odjet za hranice v lokomotivě po tehdy ještě málo hlídaných kolejích. Lidí, kteří uvažovali o emigraci však bylo víc a tak se plány změnili. Unést celý vlak mělo výhodu, uprchlíci si mohli vzít hodně osobních věcí. Vlak vyjel z Chebu a rodiny postupně přistoupily. Na poslední stanici před Aší i zubař Švec, který zkontroloval, jestli je výhybka ve správné poloze. I další měli své přidělené role.
Poslední překážkou byl topič Josef Kalabza, přesvědčený komunista, kterého ale před Aší donutil Karel Truksa ozbrojený pistolí lehnout si obličejem k zemi. Vlak tak před plánovanou konečnou zastávkou zrychlil a lokomotiva prolétla ašským nádražím, prorazila závoru na trati směrem do Německa a zastavila se až 300 metrů za hranicí.
"A najednou vlak zastavil, a byli jsme v Německu, tak jsem vystrčila hlavu, a tam nějaká bába dělala na poli, a řekla nám, že jsme v Německu," vzpomínala před dvaceti lety v dokumentu České televize Gerta Jetlebová, která ve vlaku tehdy cestovala.
Za hranicí se ocitlo 110 lidí
Za hranicemi se ocitli studenti, lidi, kteří jeli domů z práce, i tucet příslušníků Sboru národní bezpečnosti, jak se tehdy nazývala policie. Celkem vlakem do Německa dorazilo - záměrně i nedobrovolně - 110 lidí. Pro emigraci se nakonec rozhodlo přes 30 lidí, zbytek cestujících byl už koncem týdne zpátky doma. Tam je čekaly výslechy na StB.
Komunistický režim v reakci na únos vlaku spustil rozsáhlou propagandistickou kampaň. 18. září 1951 v rozhlase například zaznělo:
"Jak již naši posluchači slyšeli z našich zpráv, provedla 11. září skupina teroristů, řízená a zásobovaná penězi i zbraněmi americkým agentem, únos cestujících rychlíkového vlaku, který jel směrem z Chebu do Aše. Teroristé přinutili se zbraněmi v rukou služební personál a cestující, aby nezabraňovali přejezdu vlaku přes československé státní hranice."
Únos vlaku vyvolal v západních médiích značnou pozornost. Rádio Svobodná Evropa hrálo i píseň Mr. Konvalinka pojmenovanou právě po strojvůdci Vlaku svobody.
Dva z organizátorů se usadili v New Jersey
A jak to dopadlo? Část uprchlíků dostala azyl v Kanadě, několik mladých mužů z vlaku později vstoupilo do francouzské cizinecké legie. Jaroslav Konvalinka s Karlem Truksou i s rodinami přistáli v listopadu 1951 ve Spojených státech, kde se usadili New Jersey. Oba získali práci v továrně firmy Lionel, která vyráběla vláčky pro děti.
Komunisté pronásledovali příbuzné a známé organizátorů útěku. Padlo 70 rozsudků včetně mnoha let vězení. Na kolejích směrem na Západ se objevily bytelné závory nebo prostředky pro vykolejení vlaků, které by jely nežádoucím směrem. Osobní vlaky tu po opravených kolejích začaly jezdit až po vstupu Česka do EU.
