Náš host: Česká ekonomická věda má potíže, říká rektor VŠE Richard Hindls
Vysoká škola ekonomická v Praze patří k největším českým univerzitám. Na šesti fakultách studuje více než 15 tisíc studentů. Od loňského roku stojí v jejím čele, význačný český statistik, profesor Richard Hindls. A právě jeho jsem si dnes pozval k mikrofonu.
"Určitě to věda je. Má svou historii, má své základní teoretické postuláty. Má ale také svou praktickou stránku, hospodářskou politiku, realizaci základních postulátů, základních pravidel. A právě to může posluchačům či čtenářům splývat. Často si pod ekonomií představí její praktickou stránku, kterou pociťují třeba každý den na svých zádech a ve svých peněženkách. Ekonomie ale nepochybně je vědecká disciplína.
Dají se tedy výstupy z ekonomického bádání nějak objektivně dokázat?
"To je docela zajímavá otázka, protože vedle sebe stojí teoretická ekonomie a její druhá stránka, tj. kvantifikace a popis toho, co v té teorii je. Já jsem svým úplně původním povoláním ekonomický statistik. Často se odborně hovoří o tzv. adekvační mezeře. To je taková vzdálenost mezi tím, co říká teorie, a co jsme schopni změřit, zkvantifikovat nebo odhadnout, a říci, zda všechny teoretické postuláty také prakticky platí nebo nakolik platí. Uvedu velmi jednoduchý příklad. Velmi často se třeba hovoří o tom, že růst peněžní zásoby vyvolává různé tlaky, například v oblasti úrokových sazeb, ale nepodařilo se doposud dostatečně kvalitním modelem ukázat, jak by to mělo fungovat na statistickém principu. Čili schopnost popsat základní teoretický postulát nějakým teoretickým postupem je trošku jiná než to potom nějakým způsobem prakticky dokázat. Vezměte si inflaci. Všichni víme, co inflace je. Inflace je ale v podstatě velice široký pojem, který je nakonec měřitelný jen jako index spotřebitelských cen. To znamená na nějakých pravidlech spotřebního koše, cenového růstu, se dohodneme, že meziměsíčně či meziročně je taková a taková inflace. Ve skutečnosti ale inflace je něco víc. A to je ta adekvační mezera, kdy dokážete jenom něco dostat do konkrétné podoby a doložit. To ostatní je jenom postulát."
Takže jsme stále u původní otázky, nakolik jsou ekonomické postuláty objektivně dokazatelné?
"Vy mě krásně nahráváte na smeč. Na různých statistikách se samozřejmě dá dokázat leccos. Tady se ale obávám, že to v každé zemi a v každém ekonomickém prostředí může být trošku jinak. Takže nakonec ta míra korelace mezi tím, co jste řekl, a tím základním předpokladem, může být velmi různá. Obávám, se, že jednoznačný závěr na základě nějaké kvantifikace nebo hodně hodnověrného důkazu bude asi hodně obtížné podat."
Za ekonomii se také uděluje Nobelova cena. Někteří vědci z jiných oborů ale namítají, že je to falešná Nobelova cena, protože ji neuděluje oficiální norský výbor, ale švédská centrální banka. Bankéři tedy posuzují podle toho, co jim vyhovuje. Není to tedy důkazem toho, že ekonomická věda vzniká na určitou objednávku?
"To by se spíše týkalo oblasti hospodářské politiky. Základní ekonomické postuláty mají svá pravidla, jako je mají základní postuláty třeba přírodních věd. Pokud jde o nositele Nobelových cen, sleduji to tak 35 let, co se v tom prostředí profesionálně pohybuji. Musím říci, že mezi těmi nositeli je mnoho právě významných statistiků, ekonometrů, ekonomů, kteří dokonale ovládají matematický nebo formální aparát. Asi před dvěma měsíci zemřel Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny, mimochodem čestný doktor naší univerzity. On začínal jako statistik. Ve třicátých letech publikoval několik dodnes významných statistických prací. Já si myslím, že si ekonomie a Nobelova cena neodporují, a tím se dostáváme i k vaší předchozí otázce, jestli dokážeme popsat a hodnověrně doložit věci. K tomu právě trošku potřebujete ten kvantitativní přístup. A ti, kteří to umí, velmi často dostanou velmi vysoké ocenění."
Čím se může pochlubit česká ekonomická věda? Už sedmnáct let je možné svobodně bádat, ale o českých ekonomech-vědcích není vůbec slyšet, na rozdíl třeba od fyziků, chemiků či biologů.
Ekonomie a příbuzné disciplíny se dnes v Česku vyučují už na více než 50 fakultách veřejných a soukromých vysokých škol. Máme na tak vysoký počet škol dostatek skutečně kvalitních odborníků pro výuku?
"Ono je to trošku tak, že na těch školách najdete stále stejné obličeje, stále stejná jména. Systém je trochu zvláštní v tom, že třeba řada lidí z naší školy nebo z některých jiných kamenných vysokých škol působí stejně intenzivně na soukromých vysokých školách. Vlastně učí v podstatě totéž a učí to podle materiálů, které vznikají v naší škole nebo třeba na Karlově univerzitě. Je to odraz společenské poptávky a poptávky na trhu práce. Jiná otázka je, co bude za deset let, jestli se trh práce nenasytí ekonomy a zda nebude vyhledávat jiné profese."
Vy se pane rektore, jak už jste ostatně uvedl, po celou svou profesní kariéru věnujete statistické vědě. Dokáže vás rozčílit, když vám někdo škodolibě připomene známý výrok Winstona Churchilla, že věří jen takové statistice, kterou si sám zfalšuje?
"Nerozčílí mě to, protože mě dala statistika jednu věc. Přivedla mě do světa ekonomie. Začínal jsem opravdu jako matematický statistik. Postupně jsem se ale orientoval na to, jak dokáže statistika zobrazovat ekonomickou realitu, jak dokáže konfrontovat realitu a základní ekonomické postuláty - a jsme zase na začátku vašich otázek. To mě dalo v životě poměrně hodně. A pokud jde o ono falšování údajů a některé další bonmoty, dá se říci, že každá disciplína je založena na nějakých předpokladech a výsledky platí tak, jak si vytvoříte právě předpoklady. Podle toho je musíte interpretovat. Statistika nabízí velmi často více výstupů. Současně ale říká: ano, za těchto podmínek. Někdy při interpretaci ekonomických výsledků se, bohužel, za ty podmínky už schováváme nebo je neřekneme. Pak to samozřejmě může vyvolat dohady."
