Kalendárium
14. ledna 1092 zemřel český kníže Vratislav II., který jako první z českých knížat získal královský titul. Před padesáti lety zemřel český loutkář a výtvarník Josef Skupa. 12. ledna 1977 vyšel v Rudém právu článek Ztroskotanci a samozvanci, kterým komunistická moc reagovala na prohlášení Charty 77. To jsou témata, která do dnešního Kalendária vybrala Martina Lustigová.
"Vratislav skutečně byl prvním českým králem, nicméně snahy o zisk královské koruny lze posunout až do 10. století, do vlády českých Boleslavů. Vratislav ovšem jako první tento titul skutečně získal. Formálně jej získal, protože pomáhal římskému králi, posléze římskému císaři Jindřichovi v boji na říšské politické scéně, stal se jeho věrným a osvědčeným spojencem, zejména pak když v roce 1080 česká jízda rozhodla bitvu u Flarchheimu. Takže v užším smyslu lze Vratislavův královský titul vnímat jako jakousi odměnu. Ve skutečnosti ale česká diplomacie a česká politika celého 11. století byla soustředěna na jeden jediný cíl, a tím byl právě zisk královské koruny, která vlastně Přemyslovcům unikla kolem roku 1000, na rozdíl od polských nebo uherských sousedů."
Proč Vratislav získal královský titul jen pro svou osobu? Co to tehdy znamenalo?
"To je vlastně taková zajímavá zápletka českých dějin. Mnohé naznačuje, že Vratislav původně tento titul chápal jako titul dědičný, respektive snažil se o dědičný zisk tohoto titulu. Problém byl ovšem v tom, že české vnitřní pořádky souvisely s tzv. charismatickou smlouvou, neboli též přemyslovským mýtem. Jinými slovy: legitimita vládců pražského knížecího stolce byla dána volbou a proklamací, což bylo vlastně obnovení původní smlouvy mezi mýtickým Přemyslem Oráčem a kmenem Čechů. Vratislav tento koncept pozměnil tím, že vlastně přijal korunu a pomazání z rukou arcibiskupa, a tím, že přesunul své sídlo z Pražského hradu na Vyšehrad. Tím ovšem porušil charismatickou smlouvu. Ale abychom si to vyjádřili srozumitelněji: tím vlastně snížil volební hlas českých předáků, české šlechty, a proto česká šlechta královský titul ani první české království nepřijala. Proto se také Vratislav ocitl pod tlakem a pod tímto tlakem byl nucen na tuto korunu rezignovat, což se stalo během obléhání Brna v roce 1090, respektive 1091, kdy se vlastně tohoto královského titulu vzdal a souhlasil, že bude obnoveno knížectví, které přenesl na svého bratra Konráda."
Před padesáti lety zemřel český loutkář a výtvarník Josef Skupa. Při vyslovení Skupova jména se snad každému vybaví loutky Spejbla a Hurvínka, tedy popleteného otce a uličnického syna. Později k nim přibyly postavičky Máničky a psa Žeryka. Díky svému talentu se Skupa stal jednou z největších osobností českého loutkového divadla. Ještě dva měsíce po nacistické okupaci uváděl ve svém divadle hru, která zesměšňovala Mnichovskou dohodu. Po válce dával prostor mladým umělcům, za svého nástupce si vybral Miloše Kirschnera.
František Flos, který zemřel 8. ledna 1961 v úctyhodném věku 96 let, je spolu s Eduardem Štorchem považován za zakladatele české dobrodružné literatury pro mládež. Původní profesí byl učitel, vyučoval češtinu, dějepis a zeměpis. Do literatury vstoupil koncem 80. let 19. století, zpočátku jako autor humorných črt a povídek, později i románů a her z vesnického a maloměstského života. Zásadní byl však jeho přínos pro dětskou literaturu. V románech a povídkách situovaných do exotického prostředí (Brazílie, Kongo, povodí Nilu, Střední Amerika) kombinoval dobrodružný děj s přírodopisnými, zeměpisnými a národopisnými poznatky. Psal velice barvitě a do svých příběhů vkládal také morální ponaučení, aby příznivě působily na dětskou duši. K jeho nejlepším dílům patří romány Lovci orchidejí a Lovci kožišin. Napsal také řadu veseloher pro děti.
