Ema Destinnová se vrací do zámku ve Stráži nad Nežárkou

Minulý týden se poprvé v historii veřejnosti otevřel zámek ve Stráži nad Nežárkou. Své místo tu našla expozice o legendární české pěvkyni Emě Destinnové, které zámek patřil. Jeho návštěvníci tu najdou například tajná dvířka v její ložnici a věštírnu. Noví majitelé zámku plánují celoroční hudební programu - koncerty i mistrovské kurzy. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Stráž nad Nežárkou leží v jihočeské krajině, kterou objevili i malíři Aleš a Mánes. Vysoko nad městečkem ční věž zámku, která ho v nezměněné podobně střeží už několik století. Majitelé se tu často střídali a začátkem 20. století patřil známé české operní pěvkyni Emě Destinnové. Nyní se sem prostřednictvím expozice opět vrátila.

"Nejprve ve formě vtipu a později už trošku vážněji řekl, že když máme vztah k muzice, měli bychom se zajímat o tento objekt, který má obrovskou hudební historii. Po nějaké době jsme se rozhodli to zkusit a ve výběrovém řízení původních majitelů jsme obstáli."

Jak zámek vypadal, když jste ho přebírali?

"Byla to strašidelná věc, protože zámek byl velice zpustlý a zdevastovaný. Předcházející uživatelé různé zámecké prvky, jako byly klenby, odsekávali, zazdívali a my jsme to zase pracně dávali do původního stavu. Historické dveře, které tam byly několik set roků, byly demontovány, nejvzácnější kachlová kamna, která byla v každé místnosti, byla odnášena. Jak já říkám: věci dostaly nožičky a byly pryč."

Celé expozici dominuje portrét Emy Destinnové se lví kůží. Jsou zde i kostýmy, ve hrála své nejvýznamnější role - Carmen, Aidu, Toscu či Mařenku a celá řada dokumentů, rukopisů a fotografií. Kdy vlastně Ema Destinová koupila zámek ve Střáži nad Nežárkou, to je otázka pro autorku výstavy Vlastu Koubskou.

"Zámek v roce 1916 koupil její přítel Dihn Gilly, sice za peníze Emy Destinnové, ale koupil ho vlastně pro sebe a později přešel do državy Emy Destinnové. Vlastnila ho až do své smrti v roce 1930."

Proč si Ema Destinnová se svým tehdejším přítelem koupila právě Stráž nad Nežárkou?

"Všechno nasvědčuje tomu, že ji velmi zaujal jeden bývalý majitel. Byl to Karel Ludvík baron Leonhardi, který vlastnil velmi rozsáhou knihovnu, která se věnovala hermetické literatuře a vůbec okultním vědám. Víme, že Ema Destinnová se této problematice velmi intenzivně věnovala a mnohá svá zásadní životní rozhodnutí konzultovala s bytostmi z jiného světa a to byl pravděpodobně jeden z největších motivů, proč koupila právě Stráž nad Nežárkou."

"Je tam i většírna, v místě kde byla v době Emy Destinnové a návštěvníci tam moho vidět vše, co tam bylo před třičtvrtě stoletím. Je tam kostlivec Ivánek, kterému tak říkala, je tam stůl, kde probíhalo věštění, je tam koule, netopýři, černý obraz Emy Destinnové, celá místnost je překrásně osvětlena a je černá,"

dodává majitel zámku Vítězslav Doubrava. Ema Destinnová zajížděla na zámek každé léto, když měla divadelní prázdniny. Prožila tu i nucenou internaci. Jak uvedla Vlasta Koubská, nikdo však neví, jak to tehdy skutečně bylo.

"Pouze v našich sbírkách existuje jeden dokument, ve kterém žádá rakouská policie uherskou policii, aby oznámila do Prahy, kudy a jak se bude pohybovat Ema Destinnová po Rakousko-Uhersku a doporučuje se, aby se na ni dal velký pozor. To je vlastně jediný dokument, který se stal inspirací k Mahlerovu scénáři k filmu Božská Ema. Na začátku filmu je totiž napsáno, že se jedná o fantazii na motivy ze života Emy Destinnové, nelze proto ten příběh brát jako dokument z jejího života."

Jak vzpomínají místní lidé na Emu Destinnovou?

"Emu Destinnovou doslova milovali, zatímco jejího manžela Joe Halsbacha tak rádi neměli. Ji považovali opravdu za hvězdu a velmi korektní osobu, velmi si jí vážili, kdežto on o 20 let mladší měl pověst takového proutníka."

Ema Destinnová jako slavná operní pěvkyně měla jistě i zajímavé návštěvy, kdo za ní přijížděl do Stráže nad Nežárkou?

"Především kolegové z Metropolitní opery, ale také z pražského Národního divadla a asi nejvýznamnější osobností byl Tomáš Garrigue Masaryk, který v roce 1925 projížděl Stráží nad Nežárkou a setkal se s Emou Destinnovou. Ta mu na památku dala jeden výtisk svého románu Ve stínu modré růže. Sama sebe považovala za spisovatelku. Dokonce v pase v roce 1923 píše jako svoje povolání operní pěvkyně a spisovatelka. Napsala sbírku básní, několik divadelních her a ten román."

Slavnostního otevření expozice Emy Destinnové se zúčastnily operní pěvkyně i její představitelka ve filmu Božská Ema Božidara Turzonovová. Tam, kde býval na zámku armádní sklad, je dnes hlavní koncertní sál. Hudba bude znít i na terasovitě upraveném nádvoří a v parku. Jak říká Vítězslav Doubrava, vystupovat ve Stráži nad Nežárkou má zájem řada světových interpetů.

"Mají enormní zájem u nás vystupovat třeba sólisté z Londýnské královské opery, z Vídeňské opery. Své vystoupení nabízí například pan Dvorský i další interpreti, z oblasti instrumentální pan Hudeček, pan Šporcl a další. My nejsme dotováni, všechno platíme z vlastních nebo zahraničních zdrojů, a nejsme schopni uhradit jejich honorář. Ale jsou takoví umělci, kteří uvádějí, že si k nám nejdou vydělávat, ale že si chtějí zazpívat v sídle Emy Destinnové, což je překrásné."