Spisovatel a novinář, který se podílel na vzniku Svobodné Evropy

Svoji první knihu Srdce na oltáři vydal už v roce 1938. Po komunistickém puči emigroval do Západního Německa a spolupracoval na přípravě rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Dál psal, v 90. letech žil střídavě v Německu a v Čechách, dnes natrvalo přesídlil do své rodné Třeboně. Knihy podepisuje jako F. X. Havlíček, ale jeho vlastní jméno je František Hešík.

Povídka Není snadné být majitelem auta pochází z Výboru exilové satiry vydaného v dubnu 1953 v Londýně. F.X.Havlíček má na kontě řadu knih, v exilu vydal například německy psanou knihu Die rote Goldene Stadt z roku 1952, v 70. letech historický román Evropan Karel IV. Z posledního období pocházejí Povídky z EU-kapsy. O autobiografickém románu Nepodlehneš! řekl:

"Podívejte, to je o takovém redaktůrkovi, který se dostal k politice jako slepý k houslím."

V které době se odehrává?

"V které době? No v posledncíh dvaceti, třiceti letech."

Je to autobiografie?

"Jo, taková na okraji..."

Hešík začínal před válkou jako novinář, spolupracoval s ČTK. S úsměvem například vzpomíná na situaci, kdy měl jako začátečník připravit interview s Vlastou Burianem, komikem na vrcholu slávy.

"Tak přijdu k Burianovi: Děkuju, mistře, za umožnění rozhovoru... - Nekecejte. Co chcete? - Já jsem říkal, no interview. - A kdy to potřebujete? - Já jsem říkal, když by to mělo vyjít zítra, tak to potřebuju tak po biografu, po divadel, tak v deset hodin, abych to měl v rukách k předložení šéfovi. - Podívejte, já mám Dr. Jana Weniga, ten mi všecky tyhle interview dělá, já to zařídím, aby to tam v deset bylo. - Tak co jsem mohl dělat? A skutečně tam bylo interview v deset hodin..."

Novinářské začátky se zdají napovídat, jaký je původ Hešíkova pseudonymu.

"Moji předkové se jmenovali Havlové. To je zdrobněle Hešek, jako Pavel je Pešek. Havel je taky Havlíček. Bylo to trochu příbuzné, ale nebyl to Hešík."

A proč František Xaver?

"František Xaverský. Poněvadž byl ještě František Serafínský."

A to že se vám v tom pseudonymu potkávají dva významní čeští novináři, Karel Havlíček a F. X. Šalda, to je náhoda?

"Ne, to s tím nemá vůbec nic společného. Ne."

Po válce Hešík pracoval jako redaktor v Melantrichu, v roce 1948 byl několik měsíců vězněn a nasazen na nucené práce. V roce 1949 přešel - sám bez rodiny - hranice. Působil v Heidelbergu jako člen přípravného výboru pro zahájení pokusného vysílání radia Svobodná Evropa. Odposlouchával československé vysílačky a podával zprávy do Washingtonu.

"V Heidelberku jsem byl napřed v kasárnách u Američanů, a poněvadž pak jsem potřeboval být blízko pošty, tak jsem si tam vzal byt a každý den jsem posílal večer nebo ráno, co se odposlouchalo, můj výběr a moje komentáře k tomu, a šlo to do Washingtonu a do Nového Yorku, kde byl přípravný výbor pro tu Svobodnou Evropu. Pavel Tigrid mi tehdy poslal telegram: Svbobodná Evropa bude vysílat od 51. roku, my s vámi počítáme, všechno to v Heidelbergu sbalte a jeďte do Mnichova."

Hešík se ale doma nikdy jakou autor neprosadil, přestože publikoval - zvlášť po návratu - poměrně hojně. Dnes už psaní, jak říká, pověsil na hřebík. Žije v Třeboni, kde se v květnu 1913 narodil.