B. Doležal: Václav Klaus se snaží ovlivňovat praktickou politiku
V poslední době se stále častěji ocitá v nejednoznačné pozici prezident Václav Klaus. Začalo to odmítnutím jmenovat skupinu mladých soudců, protože jim ještě nebylo třicet let, pokračovalo sporem s předsedou vlády o způsob prezentace českých zájmů v cizině a schvalování zahraničních cest prezidenta vládou, a v minulých dnech šlo o někdy až kabaretní scénky kolem jmenování nového ministra zdravotnictví. Jakými pohnutkami se při tom hlava českého státu řídí? I o tom si s politologem Bohumilem Doležalem povídal Josef Kubeczka.
"Samozřejmě za tím je snaha Václava Klause nějak ovlivňovat praktickou politiku razantnějším způsobem než je ten úzký rámec, který mu umožňuje Ústava. Jenom bych se ho rád zastal v záležitosti s doktorem Rathem. Prezident je u nás ve strašně špatné situaci, protože on vlastně z Ústavy prakticky musí jmenovat i lidi, o kterých má vážné pochybnosti. A v případě doktora Ratha podle mého názoru byly ty pochybnosti úplně oprávněné, stejně jako v případě, kdy Stanislav Gross chtěl pokračovat v menšinové vládě. V těchto dvou případech měl prezident pravdu, bohužel ho Ústava soustavně tlačí v takovýchto okamžicích do role prezidenta Edvarda Beneše v roce 1948. To ale není ani tak vina Ústavy, jako vina neurovnaných politických poměrů u nás. V této konkrétní věci bych se tedy chtěl Václava Klause zastat, ale jinak je naprosto nepochybné, že si snaží přivlastnit za všech okolností co nejvíc pravomocí a co nejvíc pokračovat v ovlivňování praktické politiky, na které byl zvyklý od roku 1992."
Je podle Vás v našem politickém systému reálné případné posílení prezidentských kompetencí?
"No, to se dá zařídit vždycky, ale reálné to není vzhledem k momentálnímu rozložení sil. Prezident utrpěl v záležitosti s doktorem Rathem dosti potupnou porážku, protože ani to jinak dopadnout nemohlo. On ministra nakonec jmenovat musí a je otázka, zda formálně nepřekročil poněkud své pravomoci už tím dlouhým zdráháním se, i když znovu opakuji, že já na jeho místě bych se zdráhal také. Problém je ale v tom, že rozložení politických sil je teď takové, a bude zřejmě takové i po volbách, že hlava státu bude stejně jako předtím prezident Václav Havel prezidentem opozice a menšiny. Za této situace je jakékoliv posílení jeho pravomocí nepravděpodobné a bude moc rád, když nedojde ještě k dalšímu omezení těch pravomocí. Tomu brání jen skutečnost, že k tomu by byla zapotřebí ústavní většina."Václav Klaus byl hostem posledního sjezdu křesťanských demokratů v Plzni, kde vystoupil s povzbudivým projevem, přitom účast na sjezdu sociálních demokratů odmítl. Někteří pozorovatelé z toho odvozují, že čestný předseda občanských demokratů připravoval straně, kterou založil, půdu pro případnou povolební koalici. Sdílíte tento názor?
"Tady stojí názor proti názoru. Václav Klaus tvrdí, že na sjezd ČSSD nebyl pozván, lidé z vedení ČSSD, například poslanec Michal Kraus tvrdí, že ho zvali velmi intenzivně a že on nechtěl. To bylo v době, kdy zrovna padal premiér Gross. Já si myslím, že nejlépe se takovým spekulacím předejde tím, že se prezident vůbec do těchto záležitostí neplete a vůbec na žádné sjezdy žádných politických partají nechodí. Protože to jednak není v rámci jeho Ústavou vymezených povinností, a jednak ho to staví do hrozně nepříjemného světla. To, že tu stranu na jejím sjezdu podporuje, jako to teď nepřímo udělal lidovcům, to je zjevné. A že to dělá těm stranám, které mu 'jdou pod fousy', to si každý řekne pochopitelně, i kdyby to náhodou nebyla pravda, jako že to pravda je."Pokuste se na závěr zhodnotit dosavadní působení Václava Klause v roli hlavy státu. Stal se skutečně prezidentem všech, jak to sliboval při nástupu do funkce?
"Slibovat, že člověk bude prezidentem všech, to je takové hrozně krásné populistické heslo. To se nikdy nikomu nemůže podařit. Žádný politik nikdy nemůže prostě reprezentovat všechny. Všechny reprezentoval jenom Klement Gottwald, protože na to měl policii, aby 'reprezentoval' všechny. Zdá se mi ale, že prezident Klaus pokračuje v politice prezidenta Havla, ve snaze prosadit určitý politický proud, který je mu z určitých důvodů sympatický nebo ke kterému má blízko. Toto se nezměnilo," tvrdí politolog Bohumil Doležal.
Foto: Zdeněk Vališ