Často mi lidé říkají: Vaše knížky jsou jako z jiného světa...
V rámci volného cyklu kulturních příspěvků, které jsme označili jako Návštěvy v ateliéru, vás dnes Vilém Faltýnek pozve na setkání s výtvarnicí Květou Pacovskou. Pacovská studovala v na konci 50. let u Emila Filly a posléze se věnovala kresbě, grafice, tvorbě papírových a plechových objektů. Po srpnu 1968 se ale zvolna přeorientovala na ilustrace dětských knížek. V posledních letech v Čechách vystavuje zřídka a její experimentální autorské knihy pro děti vycházejí s velikým úspěchem pouze v zahraničí.
To jsou takové zjednodušené figury, objekty z plechu...
"Je to taky kresba v prostoru, protože když jdete okolo, tak vám to kreslí prostor."
Ona v určitém pohledu výrazně vystupuje ta tenká linie plechu.
"Přesně tak."
A toto jsou na kovové desce nepravidelně hustě nasázené náprstky, mírně odlišené velikostí. Všechny se jakoby obracejí k divákovi dnem. Co to pro vás vyjadřuje?
"Je to takové moje univerzum, do kterého dávám divákovi možnost vstoupit."
Je vám v něm dobře? Je to pozitivní prostor?
"Je to pozitivní. Já i objekty, které jsou smutné nebo se zdají být nepřijatelné, já vidím pozitivně. To je moje filosofie, životní."
Protože já jsem z generace, která objevovala vaši tvorbu prostřednictvím knížek, pro mě jsou vlastně tyhle práce, které se vracejí k vašim začátkům, nové...
"Ano, je to možná hezké, že ti, kdo nejdřív znali knížky, že objeví, že něco bylo ještě před nimi, nebo za nimi... ne za nimi, že to je určitá vrstva, kde vzniká čerpání, čerpání směru, který celoživotně sleduji."
A člověk si taky může ten svůj dětský zážitek najednou rozšířit právě o to vědomí nějakých širších souvislostí. Že ten obrázek nesouvisí jenom s příběhem, který jsme tehdy četli nebo který nám byl čten, ale že je za ním nějaké zázemí. A najednou je důvod se k němu vracet i v dospělosti...
"To mě těší. A vlastně kdyby se našli takoví lidé, tak bych měla... Těší mě to, protože tam nacházejí ten základ a proč to tak dělám. To myslím je taky důvod, že často mi lidé říkají: ty vaše knížky jsou úplně jiné, trošku jako z jiného světa. A je to možná tím, že mají toto zázemí."
Kde se tenhle váš styl vzal? Na čem jste se učila, z čeho jste brala inspiraci?
"V 60. letech pro mě bylo důležité navštívení benátského bienále, tenkrát tam jel takový autobus vypravený s výtvarníky a setkání s uměním, které se tady nevystavovalo, takže to byla příležitost to vidět v reálu. A tenkrát tam právě vystavili umělci, které mám ráda, jako Maďar Kemeny, Španěl Soto nebo Leparque, a byly to i nové tendence v umění jako kinetické, pracovali s plechem, s předměty a různě. Zároveň ovšem tam bylo i lecos jiného a myslím si, že galerie, výstava a dotek se současným uměním i s historií umění je nebo by mohl být zdroj inspirace. Jinak za svůj zdroj inspirace považuji třeba kamínek u cesty nebo tvar lístku jitrocele a nebo taky odstřižek papíru, který leží na mém stole."
V kterém roce jste navštívila to bienále?
"Myslím, že to bylo až 1967."
Na čem teď nejaktuálněji pracujete?
"No, shodou okolností se stalo, že zase pracuji současně na dvou věcech. A to na knížce, která by měla být vytištěna v roce 2006 o abecedě a počítání, která je ve světě beznadějně vyprodaná, a pak je to příprava výstavy, ale to bych ani neměla prozrazovat. Na ní úpěnlivě pracuji, protože pro mě instalace a návrh výstavy je součástí tvorby. Někdy mi připadá, že vyřešení prostoru pro představení určité práce je pro mě důležitější než ta práce samotná."
Kdy a kde by ta výstava měla být?
"Měla by být za rok a měla by být ve Francii."
K tvorbě Květy Pacovské se tento týden vrátíme ještě jednou, a to v neděli v rubrice Knihovnička Radia Praha, v níž bude řeč o její experimentální knižní tvorbě.
