Sandra Nováková učí češtinu na čtyřech školách v Chorvatsku
Se Sandrou Novákovou se setkávají žáci v Pakraci, Mezurači, Lipiku a Lipovlanech. První krůčky učitelské profesi udělala v rodném Mezurači. Pak si s manželem otevřeli hospodu, ale po patnácti letech se rozhodla vrátit se zpět ke své lásce, škole.
„Měla jsem štěstí, že jsem se narodila v rodině, kde se mluví česky. Moji předkové pocházejí z České republiky, odkud se sem koncem 19. století přistěhovali. Vyrůstala jsem u babičky a dědy, kteří spolu mluvili jen česky. Babička mě a moji sestru Bojanu naučila spoustu českých písniček a básniček. S rodiči Nadou a Ivanem, kterým všichni říkali Naďa a Jenda, jsme často cestovali do České republiky. Na tu dobu mám krásné vzpomínky", řekla Sandra Nováková v rozhovoru pro týdeník Jednota, který vychází v Chorvatsku.
Češtinu a dějepis vystudovala na Filosofické fakultě v Záhřebu. A do Česka jezdí pořád, protože tam teď pracuje její manžel.
„Mám štěstí, že můj manžel pracuje a žije v Praze, takže tam jezdím na dovolenou nebo o prázdninách. Pracuje v americké firmě jako IT technik. V Česku jsem kromě Prahy navštívila Brno, Plzeň, Ostravu, Karlovy, Olomouc, Pardubice, Znojmo a další města. Jsem hrdá na to, že umím česky a že tento jazyk mohu učit i děti. V každé škole mám dvě hodiny češtiny týdně".
Jezdit do čtyř škol musí být časově náročné. Sandra Nováková je ráda, že děti, které učí, čeština baví.
„Na výuku chodí s radostí, což mě těší. Je na nich vidět, že je to baví. Kdyby na hodiny češtiny chodily z donucení a ne z vlastního zájmu, neměly by výsledky".
A kolik dětí chodí do škol?
„Nejvíc žáků mám v Mezurači, 28 a to ve čtyřech skupinách. V Pakraci se ve srovnání s loňskem počet zvýšil o pět, teď je tam 15 žáků. V Lipiku se česky učí tři. Teď jsem začala učit i na škole v Lipovlanech, kde jsou dvě skupiny dětí s devíti žáky. Vystupujeme i na různých besídkách a tři děvčata z pakracké školy loni vystupovala i na přehlídce písní v Končenicích", uvedla pro Jednotu Sandra Nováková.
