Oslavy 30. výročí Sametové revoluce v Los Angeles
Už na začátku listopadu v Los Angeles zahálili výstavu Pád berlínské zdi a vzestup Sametové revoluce. Prostřednictvím historických fotografií, dokumentů a multimediální audiovize expozice ukázala konec studené války a komunistických režimů.
Výstava ve východní rotundě Powell knihovny na universitě UCLA byla uspořádána ve spoluprácí s místním muzeem Wende (výzkumným a vzdělávacím institutem, který uchovává artefakty studené války ke studii historických lekcí od minulosti po současnost).
Největší pamětní akce pro širokou veřejnost, krajany a studenty, se potom uskutečnila na Loyola Marymount University na konci listopadu. Jednalo se o panelovou diskuzi se studentskými vůdci z roku 1989, Janem Bubeníkem a Václavem Bartuškou, autorem a básníkem Jamesem Raganem, filmovou režisérkou Pavlínou Moskalykovou a Tatianou Gregor Brzobohatou, Miss World 2006 a velvyslankyní OSN v projektu SDG věnující se upozorňování na stárnutí populace.
Besedu moderovala profesorka Elizabeth Drummond z katedry historie. Jeden z úvodních projevů přednesl Jiří Krátký, zvláštní vyslanec pro českou krajanskou komunitu a záležitosti cizinců Ministerstva zahraničních věci České republiky.
Výběr panelistů zahrnul několik generací. Dobře tím připomenul dynamiku revoluce a následný přechod k demokracii. Bartuška se zmínil o své knize Polojasno z pohledu člena parlamentní komise, ve které popisuje vyšetřování zásahu na Národní třídě a Bubeník přiznal, že bylo velice těžké se orientovat bez zkušeností při změně režimu.
Moskalyková zavzpomínala na časy, kdy i přestože dostala stipendia na universitách v zahraničí, nesměla je využít, protože rodiče nebyli dostatečně třídně uvědomělí. K pobavení přidala i výslech na STB ve stylu filmových dobrých a zlých policajtů i přestože jí tehdy moc do smíchu nebylo.
Ragan, který spolupracoval s Bobem Dylanem i básníkem Jevtušenkem, uvedl častá setkání s Václavem Havlem, který o něm tvrdil, že je ambasadorem umění. Včetně humorné poznámky tykající se jejich autorských her: „Nikdo si nepřeje odehrát divadelní hru ode mne, protože všude jsou na jevištích jenom tvoje.“
Tatiana Gregor Brzobohatá, přiznala, že si nic nemohla pamatovat, protože jí tehdy bylo jen necelé dva roky. Ale o všem ji vyprávěli rodiče a především babička: „Měli jsme řadu problémů. Netýkaly se jen politických názorů. Myslím si, že jsme teď na podobném rozcestí mezi generacemi po celém světě.“ Na tom, že Češi žijí svobodně a v demokracii, se lidé při oslavách 30 let od 17. listopadu 1989 v Los Angeles, určitě shodli. Rozdíly byly jen v pocitech. Nostalgická starší generace vzpomínala na doby, kdy vládli komunisté podporovaní STB. Útěk za železnou oponu byl jejich hlavním cílem.
Střední generace bývalých studentských vůdců podle hesla „Nejsme jako oni“, odmítala potrestat komunisty na základě toho, že by se tenhle kolotoč nikdy nezastavil. Nejmladší generace je velice radikální. Nechápou, proč komunisté nebyli zakázáni podobně jako nacisté.
Naštěstí na závěr vzpomínkového večera režisérka Moskalyková vše uzavřela s úsměvem, vzpomínkou a přáním pro všechny zúčastněné i nezúčastněné: „Na Silvestra 1989, každý otevíral lahev šampaňského na Václaváku. Bylo nás tam tisíce a bylo to úžasné. Pršelo z nich na nás štěstí. Přeji si abychom si to i letos, 31.prosince, dokázali připomenout.“
