Český spolek v Košicích: Už vím co číst a poslouchat
Dosavadní projekt - literární odpoledne „Už vím, co budu číst“, jsme pro letošek pozměnili na hudebně-literární, tedy více hudby a méně čtení, proto má název „Už vím, co číst a poslouchat“.
Dne 15. února uplynulo 90 let od narození Jiřího Šlitra. Abychom si připomněli tohoto hudebníka, malíře a herce, zvolili jsme pro naše první setkání divadlo Semafor. Setkali jsme se tradičně v hudebním oddělení Veřejné knihovny Jána Bocatia v Košicích. Shodou okolností tato knihovna letos rovněž oslavuje své devadesátiny.
Koncem 60. let minulého století se sešli správní lidé na správném místě a ve správný čas. Díky tomu vzniklo divadlo Semafor. V čele těch správných lidí stál Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem a začala výborná zábava. Kdo se chtěl bavit právě v tomto divadle, musel si vystát hodně dlouhé fronty na lístky. První desetiletí Semaforu, kdy v něm účinkoval Jiří Šlitr, bylo jedinečné a neopakovatelné. Vystupovalo zde mnoho pozdějších hvězd zábavního průmyslu, jak se tehdy říkalo. Mezi ně patřili i Eva Pilarová, Naďa Urbánková, Hana Hegerová, Waldemar Matuška, Karel Gott a mnoho dalších. Říkalo se, že když někdo dostane písničku od Suchého a Šlitra, může si být jistý, že to bude hit, který ho proslaví. A ještě se k tomu dodávalo, že kdo neúčinkoval v Semaforu, ten jako by v branži neexistoval.
Po předčasné smrti Jiřího Šlitra a po dlouhém hledání vytvořil Jiří Suchý dvojici s Jitkou Molavcovou. Dodnes ti dva dokazují, že dobrá zábava je možná vždy, když se chce a umí.
Jiří Suchý vystudoval grafickou školu a stal se propagačním výtvarníkem. Kromě toho začal spolupracovat s hudební skupinou Viktora Sodomy. Psal texty, přidal zpěv a naučil se hrát na basu. Z té doby pocházejí písničky Malé kotě spalo v botě, Měla vlasy samou loknu a jiné. Spoluúčinkoval s ním Miroslav Horníček, který Jiřího Suchého seznámil s Jiřím Šlitrem. A na světě byl Semafor.
JUDr. Jiří Šlitr byl také spíš než právník "doktorem klavíru", tuto přezdívku si zasloužil za svou úžasnou improvizační a skladatelskou tvorbu. S černým tvrďákem na hlavě přinášel všem pohodu a smích. Jeho písničky zpíval celý národ. Kromě toho dokázal nalézt i vlastní výrazný malířský rukopis.
V hudebním oddělní knihovny mají útlou, ale velmi zajímavou knížku Jiří Šlitr. Jedná se o sborník textů, fotografií a kreseb, které uspořádal Jiří Suchý. Ve stati od Miroslava Horníčka se dozvídáme o době, kdy spolu účinkovali v Laterně magice v Moskvě a Bruselu.
O písničkách Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Miroslav Horníček říká, že jsou lehké jako pírko, křehké jako kapka rosy a přelétavé jako motýl.
Na dotaz jednoho redaktora, jakým způsobem skládá hudbu, Jiří Šlitr odpověděl:
„Zcela jiným, než se skládá třeba uhlí. Složení uhlí se dá časově odhadnout. Složení hudby ne. Může se stát, že se hudba nesloží vůbec“.
V knížce je také článek Jiřího Voskovce, který se s Jiřím Šlitrem několikrát sešel v New Yorku a velice se sblížili.
Jan Werich ve vzpomínce na Jiřího Šlitra uvádí, jak jednou jel v autě s jakýmsi pokrývačem, který řekl, že toho Šlitra je škoda. Jan Werich si uvědomil, jaká je to vlastně pocta pro tohoto umělce, když v denním životě, ve chvílích, kdy si lidi povídají o tom, co jim táhne hlavou, najednou padne jejich jméno.
Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna vždy potěšilo, když se na jejich představení v Semaforu přišli Suchý nebo Šlitr podívat. Dali si vždy více záležet a dodali, že před tatínkem si slušný člověk dává vždycky pozor a že Suchý se Šlitrem otcové Semaforu byli a jsou.
Vybrali jsme také ukázky z knihy J.Suchého Knížka, aneb co mne jen tak napadlo. V úvodu J.Suchý napsal, že doporučuje tuto knihu číst na přeskáčku, i když se to nemá. Je to prý dobrodružství. „Když už je kniha z větší části přečtena, stáváte se lovcem, prodírajícím se houštinami přečteného a teprve po určitém úsilí jste odměněni kořistí: statí, která zatím unikla vaší pozornosti. To je pak radosti na Starém bělidle, jak říkávala naše paní Božena Němcová“. Z knížky jsme vybrali historku o tom, jak vznikla písnička Co jsem měl dnes k obědu a některá hesla z Malého lexikonu pro zamilované.
Z hudebních ukázek si posluchači vyslechli Oči má sněhem zaváté, Štriptejz, Motýl, Golem, Co jsem měl dnes k obědu, Pramínek vlasů, Haleluja, V kašně. O tom, jak uměl Jiří Šlitr improvizovat, se mohli posluchači přesvědčit na známé melodii Šla Nanynka do zelí, v případě, kdyby ji napsal Mozart, Bach, Gerswin nebo Ježek. Během prezentace se návštěvníci seznámili nejen se známými i méně známými fotografiemi obou protagonistů Semaforu, ale i s kresbami J.Šlitra. Nechyběl ani dopis doplněný obrázky pro malého Kubu Suchého.
Ještě jen několik dat a zajímavostí ze života Jiřího Šlitra. J.Šlitr, přestože byl spoluzakladatelem Semaforu, nebyl nikdy jeho členem. Nechtěl se znesvobozovat žádnými závazky a proto s divadlem spolupracoval jen externě. Jen s Jiřím Suchým napsal 287 písniček. Složil hudbu k deseti celovečerním filmům, včetně zahraničních. Měl 12 samostatných výstav, z toho 7 v cizině. Jednu společnou výstavu měl s Jiřím Suchým, ta byla na deseti místech v ČSR.
Hudebně-literární odpoledne se už tradičně konalo v spolupráci s Veřejnou knihovnou Jána Bocatia v Košicích.
