To piano by mohlo vyprávět, řekl si Tom Vašíček a vypráví jeho prostřednictvím osudy své rodiny
Klavír vypráví. A to doslova. Klavír Bechstein celých osmdesát let provázel rodinu Toma Vašíčka. V Praze i v emigraci v Rakousku.
A jeho prostřednictvím vypráví v knížce životní osudy své rodiny. Tom Vašíček pracoval jako špičkový expert u společnosti IBM, ale láska k hudbě ho neopustila ani v Rakousku. V Česku před emigrací založil skupinu Sputnici a před pár lety vstoupil v Praze do rokenrolové síně slávy. Jeho dcera Caroline je v Rakousku uznávanou muzikálovou zpěvačkou.
Autor i ilustrátor se poznali díky dokumentu České kořeny
Na knížce Klavír vypráví spojil síly s Josefem Stehlíkem, který žije ve Švýcarsku a knížku ilustroval. Oba propojila editorka knížky Martina Fialková, která natáčí cyklus dokumentů České kořeny. Klavír měl před očima Tom Vašíček i při našem rozhovoru.
"Klavír je ročník 1940, já jsem ročník 1941. Měl jsem ho pořád před očima. Když máte věci delší dobu, tak si říkáte: tahle věc by mohla vyprávět. To piano by taky mohlo vyprávět a překvapilo mě tím, že řeklo: tak já povídat budu. Je výhodné, když historii rodiny nechám vyprávět klavír, než abych to vyprávěl sám. Vím, že lidé, kteří píší autobiografii, zápolí s tím, aby se neprojevil autobiografický narcismus, že se prostě vytahují. Když piano říká, něco sporného, tak dodá, já jsem jenom hloupé piano. Mělo také významné pomocníky, ilustrátora Jožku Stehlíka, který dokreslil jeho vzpomínky a editorku Martinu Fialkovou a její České kořeny."
Vy jste zmínil dva lidi, u kterých se zastavíme. Josef Stehlík je kamenosochař, restaurátor a je členem Svazu českých karikaturistů. Jak jste se poznali? On odešel do Švýcarska, do Basileje. Kde jste se setkali a spojili síly na knížce?
"Opět jsme u Českých kořenů. To zprostředkovala Martina Fialková. My jsme se sice viděli, ale ještě jsme nevěděli, že budeme spolupracovat. Čeští kořeni se občas někde scházejí. Jožka Stehlík si tu knížku přečetl, myslím, že rozuměl tomu, co ten klavír říká. Přidal krásné ilustrace, které jsme doplnili i historickými fotkami."
Ten klavír je ve vaší rodině hodně dlouho. Jak se tam dostal?
"To byl dárek mého otce mé mámě. Jak se tam dočtete, moje máma byla z chudé rodiny, měla tři starší sourozence, a na klávesy si mohla sáhnout jen při hudební výchově ve škole. Na klavír neměli, a tak si namalovala klaviaturu na balicí papír. Po roce 1945 si táta mohl dovolit koupit klavír Bechstein. Byl vyrobený v Berlíně, kde zažil krásná léta, snil o tom, že bude jednou v koncertních síních. Pak přišlo bombardování, které jeho příznivci nepřežili, a byl převezen směrem do Prahy. Pak se dostal do Londýnské ulice, kde jsme bydleli. Poznal moji ženu Táňu, se kterou žijeme přes 60 let. Když jsme se v roce 1968 rozhodli, že odejdeme do Rakouska, tak zůstal sám s mými rodiči. Těm, když šlo o nás, tak nebylo nic těžké a vymohli povolení k vývozu toho klavíru. Mojí mámě, když jí jí bylo 75, jsme se odvděčili tím, že jí moje dcera Caroline zahrála Beethovenovu Elišku. Mobily tenkrát nebyly a cítili jsme slzy, které ronila, až zvlhlo i naše sluchátko v Gablitzu u Vídně, kde bydlíme. To piano zažilo za těch 80 let tolik věcí, že byl výběr hodně těžký, aby se to vyšlo do nějaké útlé knížky."
Zdá se, že příběh piana bude pokračovat, protože hudební talent má vaše dcera i vnučka.
"Moje dcera má dvě děti a můj syn taky. Dvěma starším je 14 let a mladším deset. Starší Kájina dcera Marvie s nadšením sedá k pianu a cvičí, výborně hraje, krásně zpívá a komponuje. Píše i texty v němčině a v angličtině. Její táta je Rakušan, tak česky moc nemluví, určitě by nebyla schopná napsat slušný text v češtině. To je vlastně závěr knížky. Napsala skladbu, která se jmenuje Sunny Days, kde říká: zase vyjde sluníčko. A to je krédo celé knížky, že se člověk nemá poddávat smutným okamžikům a problémům, ale má se, i podle jednoho Sputnického textu Neboj se hop, se životem prát. Nakonec náš život nebyl zrovna lehký, ale překážky se dají překonat a být optimistický a do toho přesně sedí písnička naší Marvie."
Slavnostní křest knížky se měl odehrávat v Praze u výrobce klavírů Bechstein, který tu má pobočku. Koronavirus to ale překazil. Ale jelikož vzniká i německá verze knížky, tak možná proběhne v Gablitzu.
