České stopy v Postupimi
V pobělohorské době emigrovaly tisíce protestantů do Saska. Útočiště našly také ještě dál na severu v Braniborsku. Jedním z center českých uprchlíků se stala Nová ves u Postupimi.
Ve Fridrichskirche na Weberplatzu, tedy náměstí tkalců v Babelsbergu – části dnešní Postupimi, se až do roku 1850 konaly bohoslužby v češtině. Dnes češtinu v někdejší české kolonii s výjimkou pár turistů nezaslechnete. Ale stop po českém osídlení je tu spousta.
Širokou ulici Alt Nowawes lemují domy s typickou českou architekturou. Jeden z nich je sídlem místního muzea.
„ První náboženští uprchlíci sem přišli v roce 1750. Prvních 50 rodin dostalo domy od krále jako dar. A také nemuseli platit daně. Pozemky byly velké kolem 12set metrů čtverečních. Lidé se měli z těch políček a zahrad sami uživit. Ale v osadě se usadili převážně tkalci a přadleny a pak také řemeslníci, kteří stavěli Neue Palais (nový palác) pro starého Fritze po sedmileté válce ve Slezsku. To byla válka za dob Marie Terezie. Bydleli v této části a do Postupimi docházeli za prací,“ líčí mi paní Brigitte Schweiger, která provází návštěvníky v místním muzeu.
Po sedmileté válce tu bylo postaveno dalších 50 domů. Staré kroniky potvrzují, že skutečně většina obyvatel někdejší Nové vsi byli Češi. I když si pomalu začali svá česká jména poněmčovat, takže se objevuje Nicolaus Bennesch, Rudolf Krahl, Carl Mally, Johann Nimetsch nebo např. Josef Smettana a Wenzel Wessely.
Muzeum Nowaweser Weberstube nabízí pohled do života tehdejších tkalců
Dům je v původním stavu s původním vybavením.„ Ano, toto je původní půdorys. Byl rozdělený na 5 částí pro jednu rodinu. Pokud ale neměla dost peněz, mohla pronajímat druhou polovinu domu ostatním obyvatelům. Jedná se zde prakticky o pracovní a obývací pokoj. Když se podíváme dále dovnitř, tak vidíte ložnici rodičů s menšími dětmi. Tehdy tu měli rodiny hodně dětí, až 10, to víme. A tady to byla kuchyně. A teď máme po rekonstrukci domu vzadu místo kuchyně toaletu. Ta byla o dva schody výše, protože pod kuchyní byl sklep, prostor sloužící k uskladnění brambor, zelí, mrkve a dalších potravin.“
S paní Schweiger procházíme malým domkem, prohlížíme tkalcovský stav i dobové fotografie zachycující život v někdejší Nové vsi. Také okamžik, kdy sem v roce 1928 začal jezdit S Bahn na trati Berlín - Postupim, stanice Nowawes. Tento název neslo městečko u Berlína až do třicátých let. V jeho části, která se oficiálně jmenovala Neue Babelsberg – Nowawes se začalo dařit filmovému průmyslu a jednomu z častých návštěvníků zdejších ateliérů začal vadit slovanský název. Tím návštěvníkem a velkým obdivovatelem hereček byl ministr propagandy Goebbels. A tak se stal z někdejší české Nové vsi Babelsberg.
Název Nowawes přežil jenom ve jménu hlavní ulice: Alt Nowawes
Žijí tu dodnes lidé s českými kořeny?
„To se už bohužel nedá prokázat. V Neukölnu v Rixdorfu stále bydlí potomci českých uprchlíků. Ale bohužel tady v Babelsbergu už nejsou. Po válce sem tedy dorazili také uprchlíci, kteří byli vyhnáni hlavně z východního Pruska a Slezska. A v současnosti je to tak, že po pádu berlínské zdi sem přišli lidé ze starých spolkových zemí s tlustou peněženkou a koupili si domy pro sebe, zrekonstruovali je a usadili se tu.“
Když se procházíte někdejší českou kolonií, vidíte malebně opravené domy s dřevěnými okenicemi. Některá okna zdobí staré tradiční háčkované záclony.
„V roce 1992 byla tato stará osada s 210 domy a 110 památníky vyhlášená jako historická památka. A začalo se s rekonstrukcí, která bude dokončena na konci roku. Všechny ulice byly opravené podle nových pravidel. Obyvatelé domů obdrželi granty na jejich obnovu. Podmínkou ale bylo, že je zachovají v původním stavu. A také ploty, dřevěné ploty, jsou pod památkovou ochranou, “ líčí paní Brigitte Schweiger z místního muzea, které funguje od roku 1992. Díky němu neupadla historie někdejších českých tkalců a řemeslníků v zapomnění.
