Před 30 lety Káťa Kabanová poprvé ohromila Metropolitní operu
I v opeře se počítají statistiky. Podle jedné z nich Leoš Janáček patří mezi dvacet nejhranějších operních skladatelů na světě. Přesto se Káťa Kabanová, jedno z jeho vrcholných děl, dostalo na program newyorské Metropolitní opery poměrně pozdě, až v 25. února 1991, tedy 70 let po premiéře v Národním divadle v Brně. Uvedení v Metropolitní opeře sklidilo zasloužené ovace publika.
Uvádění Janáčkových oper v New Yorku je sám o sobě zajímavý příběh. Jeho pastorkyňa (v zahraničí známá pod názvem Jenůfa) byla poprvé uvedena ještě za Janáčkova života v roce 1924, z dnešního pohledu kuriózně v němčině. Tedy ani v překladu do angličtiny, ani v češtině, tedy jazyce originálu (jak je dnes v opeře zvykem). Káťa Kabanová čekala na uvedení dlouho, na druhou straně se jí vyhnuly katastrofy spojené s newyorským uvedením další Janáčkovy opery Věc Makropulos v roce 1996. Její premiéra musela být zrušena jen několik minut po začátku, když tenor zpívající roli Vítka zemřel na jevišti po děsivém pádu z žebříku. Druhé představení o pár dní později muselo být zrušeno z důvodu hrozivé sněhové bouře ve městě... Metropolitní opera později uvedla i Z mrtvého domu, zato jinde populární Příhody lišky Bystroušky v New Yorku dosud neviděli. Nicméně loni bylo kvůli pandemii koronaviru zrušeno nové nastudování Káti Kabanové, takže vlastně střídání smůly a úspěchů provází Janáčka v New Yorku pořád.
Titulní role v Kátě Kabanové byla v roce 1991 debutem Gabriely Beňačkové v Metropolitní opeře, dirigoval vynikající znalec Janáčkovy hudby Charles Mackerras.
