Nová vědecká metoda: Akvarijní zlatá rybka může být náhradním rodičem kapra, i pětikilového
Kapr patří mezi tradiční symboly českých Vánoc. Řízky či polévka z něj většinou nechybí na štědrovečerním stole. Kapr vůbec patří k nejčastěji chovaným sladkovodním rybám na světě a v Česku, které je jejich největším producentem v Evropské unii, má chov kaprů dlouhou historii. A díky jihočeským vědcům může nový způsob odchovu nejvýznamnější plemena těchto ryb zachovat.
Vědcům z fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity se podařilo najít nový způsob produkce kapra. Výsledek jejich výzkumu lze přirovnat k náhradnímu rodičovství u lidí, kdy dítě odnosí náhradní matka. Dokázali, že ze spermií a jiker z malých karasů zlatých, využívaných většinou jako akvarijní rybky, se narodí mnohonásobně větší kapr, třeba i pětikilový na vánoční stůl.
Základem metody je využití zárodečných kmenových buněk odebraných z kapra. Karas pak slouží jako biologická schránka pro jejich kultivaci.
„Jsme schopni z kapra kmenové buňky izolovat a transplantujeme je do larev náhradních rodičů. V nich se vyvíjejí jako tělu vlastní a po dosažení pohlavní dospělosti nám hejno karasů zlatých produkuje pohlavní buňky kapra,“ vysvětlil Českému rozhlasu vedoucí výzkumného týmu biolog Roman Franěk.
Podle vědců je důležité, že byla prokázána možnost produkce kapřího potomstva prostřednictvím 10 až stokrát menších jedinců. Velikost zlaté rybky, jak se karasovi říká, umožňuje odchov v menších nádržích.
„Když se karas zlatý stane tím náhradním rodičem, přinese nám mnohonásobnou úsporu místa. To znamená, že my je můžeme držet vevnitř. Také je ale důležité zmínit, že karas je mnohem odolnější k podmínkám prostředí, takže přežije i zhoršenou kvalitu vody,“ zdůraznil biolog.
Nejvzdálenější náhradní rodičovství
Za zajímavý výsledek studie vědci označují skutečnost, že se jedná o doposud nejvzdálenější náhradní rodičovství u obratlovců s úspěšnou produkcí životaschopného potomstva. Rody kapra a karase jsou totiž evolučně vzdálené přibližně 34 milionů let.
„Pokud bychom chtěli evoluční vzdálenost připodobnit k člověku, tak při více než notné dávce představivosti by se jeho náhradním rodičem mohl stát například pavián,“ popisuje na portálu univerzity ScienceZoom Franěk.
Objev jihočeských vědců by podle něj mohl být klíčem k záchraně některých ohrožených rybích druhů. Příkladem mohou být například jeseteři. „Největší a zároveň ohrožený druh jesetera, vyza velká, dospívá až kolem dvacátého roku života. Mnohem menší jeseter malý už po třech letech. Když transplantujeme zárodečné buňky z vyzy do jesetera malého, můžeme získat potomstvo z vyzy dřív,“ naznačil Franěk.
Na podobné metodě jako jihočeští vědci, pracují podle něj i v zahraničí. „V Japonsku se třeba dlouhodobě zabývají tím, aby se dal vyprodukovat tuňák z makrely,“ uvedl. Podle něj jde v tomto případě hlavně o byznys. Makrely totiž dorůstají do velikosti kolem 45 centimetrů, zatímco tuňák může měřit až 2,5 metru a vážit 300 kilogramů.
