Do Mikulova za vínem, památkami a výtvarným uměním
Malebné město Mikulov ležící na úpatí Pálavy na jihu Moravy je jednou z nejatraktivnějších destinací v Česku. Město známé především vinnými sklípky a historickými památkami může nabídnout turistům mnohem víc.
Víno, stará židovská čtvrť i jedna z největších sbírek současného českého výtvarného umění – to nejsou zdaleka jediná lákadla, která může toto jihomoravské město nabídnout. Pavla Horáková se vydala do Mikulova za následující reportáží.
Genius loci
Do Mikulova na česko-rakouské hranici na jihovýchodě země přijíždím motoráčkem z Břeclavi. Když se za zatáčkou jako fata morgána zjeví monumentální mikulovský zámek a bělostné kaple na Svatém kopečku, mám na okamžik pocit, že vjíždím do pohádky. I místostarostka města Petra Korlaar potvrzuje, že Mikulov není jen tak ledajaké místo.
„Zvláštností Mikulova je jeho zeměpisná poloha, leží doslova na hranici mezi Českou republikou a Rakouskem, a proto tu najdete něco z obou kultur. Není to typicky české město, v Mikulově existuje několik historických rovin, které jsou spjaty nejen s Českou republikou, ale i se sousedními zeměmi.”
České Toskánsko
Oblast kolem Mikulova, někdy přezdívaná „České Toskánsko“, má s tímto italským regionem mnoho společného, a to včetně vinařské tradice.
„Jsme jedním z hlavních vinařských regionů. V okolí města se nacházejí krásné vinohrady založené na vápenité půdě, která našim vínům propůjčuje jedinečnou chuť. Řada návštěvníků k nám přijíždí právě proto, aby se něco dozvěděli o našich vínech a ochutnali je. Největší akcí celého kulturního roku je festival Pálavské vinobraní. Koná se vždy druhý zářijový víkend a je jedinečný tím, že ho pojímáme i jako hudební festival. Lidé proto rádi přijedou na tři dny do Mikulova nejen vychutnat si burčák nebo okoštovat vína z minulých ročníků, ale také si užít kvalitní koncerty,“ říká Petra Korlaar.
Město umění a designu
Svátky vinné révy doprovázené koncerty rockové i lidové hudby, pouličními představeními, panelovými diskusemi a samozřejmě degustací vína přilákají do Mikulova každoročně tisíce návštěvníků. Vinobraní je vyvrcholením dlouhé řady akcí, kterými je kulturní kalendář města během teplých měsíců roku doslova nabitý.
„Hlavní turistická i kulturní sezóna je samozřejmě v létě. V průběhu desetiletí naše město hostilo řadu mezinárodních akcí. Jednou z nich je kytarový festival, na který přijíždějí i zahraniční interpreti. Pořádáme zde také Mikulovské výtvarné sympozium, které již třicet let vítá umělce nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Kromě toho se tu koná i řada dalších hudebních a divadelních akcí.“
Jednou z účastnic Mikulovského výtvarného sympozia byla v minulosti i pražská výtvarnice Michaela Vrbková, která z Mikulova pochází a nikdy s městem neztratila kontakt.
„Sympozium trvá měsíc, během kterého výtvarníci žijí a pracují přímo tady ve městě. Návštěvníci mohou zavítat do jejich ateliérů na zámku a sledovat je při práci. Po skončení rezidence se koná vernisáž výstavy, na které si mohou diváci prohlédnout, co umělci během svého měsíčního pobytu vytvořili.“
Letošní slavnostní vernisáž se konala první srpnový víkend a obrazy a sochy budou na mikulovském zámku k vidění až do 26. listopadu. Některá z děl se posléze stanou součástí rozsáhlé městské sbírky současného tuzemského výtvarného umění.
Je zcela ojedinělé, že město o velikosti Mikulova nabízí tak širokou škálu kulturních akcí, a to jak těch pro nejširší veřejnost, tak i těch pro úzce zaměřené publikum. V Mikulově se alespoň jednou ročně ukáže každý, kdo na české umělecké a designové scéně něco znamená. Podle výtvarnice Michaely Vrbkové je takovou příležitostí například květnový festival s názvem „Křehký“. „Je to přehlídka známých českých výtvarníků, kteří v oboru designu pracují s křehkými materiály. Vždy se ho účastní i známý český designér Daniel Piršč, který má své studio přímo v Mikulově.”
Předměty z ateliéru oceňovaného designéra lze spatřit například ve zdejších bistrech a kavárnách a jsou k zakoupení na hlavním mikulovském náměstí stejně jako regionální vína a další místní produkty z hroznů, jako jsou vinné octy a grappa.
Za horkého srpnového odpoledne, zatímco v městském amfiteátru zrovna probíhal festival rockové hudby a návštěvníci na zámku obdivovali plody letošního Mikulovského výtvarného sympozia, se v jedné ze zdejších soukromých galerií konala další vernisáž. Mladý pražský student výtvarného umění Theo Piršč kráčí ve stopách svých rodičů a do Mikulova přijel představit výstavu svých obrazů s názvem „Vista“:
„První výstavu jsem měl v Praze, ale chtěl jsem se trochu víc propojit s městem, kde jsem vyrostl, a tak jsem přivezl své obrazy do Mikulova.“
Co je to za techniku, olej na plátně?
„Je to něco podobného, jedná se o alkyd, což je druh rychleschnoucího oleje.“
A jaká jsou vaše oblíbená témata?
„Rád si všímám složitých detailů ve vodě a v přírodě samotné a mikrodetailů, například lesa, kterým nikdo nevěnuje pozornost.“
A cítil jste od domácího publika zvláštní podporu?
„Vlastně mě překvapilo, kolik lidí se na moje obrazy přišlo podívat. Trochu mě to vyděsilo, ale bylo příjemné vidět tu tolik kamarádů a příbuzných.“
Vernisáž uvedl bývalý pracovník Regionálního muzea v Mikulově a nyní umělecký truhlář a designér Filip Brichta, který od poloviny 70. let žije v srdci bývalé zdejší židovské čtvrti. Přestože je Mikulov v obecném povědomí vnímán jako tradiční moravské město, jeho historie, jak vysvětluje Filip Brichta, není tak přímočará.
„Mikulov byl před druhou světovou válkou převážně německým městem s poměrně početnou komunitou Židů. V důsledku Postupimských dohod a veškerého kvasu po druhé světové válce došlo v 50. letech 20. století k přesídlení minimálně 70 % místních obyvatel. Většina lidí, kteří nyní ve městě žijí, tu tím pádem nemá hlubší kořeny. I když se samozřejmě najdou výjimky.“
Kotel chutí a jazyků
Filip Brichta se také spolupodílí na přípravě každoroční akce, jež připomíná multikulturní minulost i současnost města. Festival Národy Podyjí, který se koná třetí červencový víkend, mimo jiné představuje hudbu, tanec a tradiční kuchyně regionu i vzdálenějších končin, a připomíná tak lidem, že jsme nakonec všichni přišli „odjinud“.
„Festival se zaměřuje hlavně na onu nepěknou směsici xenofobie, rasismu a strachu z jinakosti. Jedním z jeho cílů je snaha smířit minulost města – která byla převážně německá – s jeho současností.“
Od folklorních vystoupení po koncerty vážné hudby, od občerstvení do ruky až po vysokou gastronomii – Mikulov má co nabídnout každému, včetně znalců vína a milovníků historie. Na jeho hlavním náměstí to kypí životem a mísí se tu jazyky středoevropského regionu i vzdálenějších koutů světa. Američan Scott byl Mikulovem nadšený.
„Celé město je naprosto nádherné. Na každém kroku je něco pozoruhodného, autentického, město je velmi staré, ale skvěle udržované. Pokud přijedete do České republiky, měli byste si zařadit Mikulov na přední místo, protože je to opravdu výjimečné město, co se týče architektury, historie, kultury a samozřejmě vína. Existuje spousta důvodů, proč se vydat právě sem.“
Do Mikulova k oltáři
A jak říká místostarostka Petra Korlaar, jeden z těch důvodů je obzvlášť romantický.
„Ten trend začal před pár lety díky jednomu svatebnímu časopisu. Otiskli tam fotografii Mikulova, a protože naše historické, barokní město působí velmi romanticky, včetně okolních vinohradů a krajiny, stali jsme se velmi oblíbeným místem pro pořádání svateb a rozluček se svobodou.“
Zatímco mladé nastávající nevěsty a ženichové z celého Česka si užívají poslední dny svobody ve vinných sklípcích a novomanželé se fotografují v nádherných zámeckých zahradách, ve městě se právě odehrává jedna autentická místní svatba. Desítky svatebčanů zablokovaly jednu z historických uliček a tančí v rytmu živé romské hudby. Jejich bezprostřední veselí ještě více umocňuje středomořskou atmosféru města. A jak mi potvrdila výtvarnice Michaela Vrbková, tuto osobitou prázdninovou náladu vnímají v Mikulově i místní.
„Ráda se sem vracím, protože mám vždycky pocit, že čas tady neutíká tak rychle jako v Praze. Asi je to tím, že Mikulov vypadá trochu jako nějaké italské město – nebo má takovou atmosféru – a já si tu připadám jako na dovolené. Do Mikulova se vracím za rodiči a také do práce, protože jsem součástí rodinné firmy, ale práce tu není tak stresující. Léto je nejlepší období, protože tu probíhá řada kulturních akcí, je tu spousta festivalů a výstav a podobně. Ale ráda sem jezdím i v zimě, protože město je klidnější a není tu tolik turistů jako v létě.“
I mimo letní turistickou sezónu je toho v Mikulově mnoho k vidění: monumentální zámek s historickými expozicemi a výstavami, zrekonstruovaná synagoga, nedávno objevená židovská rituální lázeň mikve, zachovalý židovský hřbitov s hroby slavných rabínů a řada dalších památek. Dokud je ještě teplé počasí, má místostarostka Petra Korlaar osobní doporučení.
„Nahoru na Svatý kopeček doporučuji vycházku brzy ráno anebo při západu slunce. Můžete se projít vinohrady anebo navštívit Chráněnou krajinnou oblast Pálava, která byla rovněž vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO. Uvnitř města můžete například navštívit zámek s několika expozicemi nebo historickou Ditrichštejnskou hrobku na hlavním náměstí.”
Věžní hodiny kostela sv. Václava na náměstí odměřují čas, který jako by v Mikulově plynul jiným tempem. Za jediný víkend zdaleka nelze všechno stihnout, a tak se návštěvníci za zdejšími zajímavostmi rádi vracejí. A co je podle nich největší atrakcí města? Američan Scott má jasno:
„Mikulov je srdcem moravské vinařské oblasti, takže celé okolí je plné vinic, jsou jich tu hektary a hektary. Hned vedle leží Valtice, což je také krásné vinařské město, kde můžete navštívit Salon vín Česka. Ten nabízí 100 nejlepších českých vín, která odborníci každoročně vybírají, a můžete zavítat i do tamních sklepů. Víno a všechno, co se s ním pojí, je hlavním důvodem, proč sem přijet. Je to mimořádný zážitek, který rozhodně stojí za to.“
Přestože má Mikulov jen něco přes 7500 obyvatel, je v celostátním měřítku významným hráčem jak na poli cestovního ruchu, tak svou pozicí na české kulturní scéně. Kdysi býval chátrajícím a přehlíženým městečkem ležícím u ostře střeženého hraničního přechodu mezi komunistickým Československem a Rakouskem. Za poslední tři desetiletí se však proměnil v prosperující, otevřené a kosmopolitní společenství, které si je vědomo svého multikulturního dědictví a je hrdé na svou štědrou pohostinnost.
Související
-
-
Poznejte kraje Česka
Praha je nejznámější a nejatraktivnější město Česka. Ale Česko zdaleka není jen Praha.
