Přes dvacet let vyrábějí ‘vůni Vánoc‘. O františky manželů Matějkových je stále větší zájem
Doutnající černé kužílky a vůně, která je neodmyslitelně spjatá s časem Vánoc. Františky z páleného dřevěného uhlí a kadidla navozují tu správnou tradiční atmosféru v domácnostech už dlouhá léta. Manželé Matějkovi si ji mohou vychutnávat po celý rok. Františky totiž v Roztokách u Křivoklátu už přes dvacet let sami vyrábějí.
„Když jsme je začali vyrábět, ani jsme nevěděli, kam nás cesta zavede. Nejprve jsme si je dělali pro sebe, protože manžel je dostával v práci před Vánoci jako dárek od zaměstnavatele. A nám to tak vonělo, že to, co jsme dostali, nám bylo málo, takže jsme si je začali vyrábět. A nakonec se to rozšířilo přes kamarády, které jsme obdarovávali, až k tomu, že jsme zkusili naše Františky prodávat,“ vzpomíná Simona Matějková, která s manželem Pavlem františky vytváří v Roztokách u Křivoklátu už 22 let.
„Nejdříve jsme je prodávali na hradě Křivoklát. Postupně jsme ale začali hledat i další místa. Když jsme se třeba doslechli o nějakém hezkém řemeslném jarmarku, tak jsme se tam zkusili přihlásit, nebo to byly hrady či zámky nebo historická centra nějakých měst a tak podobně. Zájemců, kteří by chtěli, abychom tam s františkama přijeli, začíná přibývat, ale my jsme jenom dva a už to nestíháme pokrýt,“ přiznává paní Matějková.
Každý františek projde rukama pana Matějky.
„Františky jsem začal vyrábět v podstatě z toho důvodu, že jsem pracoval u firmy, která pálila dřevěný uhlí, takže jsem pracoval jako uhlíř. U nás se františky dělaly vždycky, ale až ke konci roku, spíš jako prezent pro obchodní přátelé a pro zaměstnance. A protože nám doma zavoněly a doslova nás očarovaly, tak jsme je začali používat sami," připomíná pan Matějka.
Své františky vyrábí výhradně z lipového dřeva. „Napřed musím za pánem lesa, který mi vyznačí stromy určené k těžbě, v podstatě k ozdravení lesa. Vyznačené stromy vytěžím, udělám z toho metrové dřevo, které navozím na zahradu. Tam zhruba tři roky musí schnout, aby obsahovalo co nejméně množství vody a nechalo se z toho vypálit kvalitní dřevěné uhlí. To pak musím rozemlít na jemný prach a k tomu přidávám kadidlo, které musí být také rozemleté, aby se to všecko dalo promíchat ve stejném poměru,“ popisuje pan Matějka.
Mletí je přitom časově docela náročné. Trvá týden a pan Matějka na to používá mlýnek na maso. Rozemleté uhlí pak míchá s kadidlem a pojivem podle vlastního receptu. Z toho pak rukama uhněte černé těsto.
„Na tvarování františků mám přizpůsobený kovářský kleště, kterými vlastně tvaruji jednotlivé kužele. Ale prodáváme i velké františky, ale ty dělám výhradně jenom v ruce. Tak jak se prostě povede velký, tak je velký,“ vysvětluje pan Matějka.
Většinou mají františky velikost do pěti centimetrů, ty Matějkovic produkce dosahují i 15centimetrů, a jak dodává paní Matějková, je v nich velmi vzácné kadidlo z Ománu.
„Má takovou ušlechtilou balzámovou vůni, a taky podle toho vypadá cena. Ale jsou lidé, kteří si i ty velké františky rádi kupují. My máme vůni kadidla uloženou v dlouhodobé paměti a mám pocit, že už i v DNA. Protože kadidlo bylo odpradávna součástí všech kultur při vykuřování, při různých obřadech, při léčení. Má velmi širokospektrální využití. Jeho účinky jsou takové, že harmonizují psychiku, uvolňují, relaxují. Kadidlo je vlastně jeden z prvních způsobů používání aromaterapie,“ dodává paní Matějková.
Připomíná, že pravé kadidlo je z pryskyřice stromu jménem kadidlovník pravý. V české krajině ho ale nenajdeme.
„Těch stromů je asi 25 druhů a každý roste na nějakém jiném místě, některé v severní Africe, některé na Arabském poloostrově, některé v Indii. Vůně jednotlivých druhů se liší, v podstatě je to něco jako s vínem. Záleží taky na tom, jaký je rok, počasí a podle toho se i ty složky v pryskyřici proměňují."
„Takže když třeba načneme novou várku kadidla, může se stát, že to bude vonět trošku jinak než ta předchozí. A kadidlo je jedinou vůni, kterou ve františku opravdu cítíte,“ zdůrazňuje Simona Matějková s tím, že kužely, které voní jako skořice nebo s vůní jablka či lesní vůní, pravými františky nejsou.
„Různě voňavé kužely patří spíš do tradice německých kultur. A oni to dělají úplně jinak. Mají jinou recepturu, dávají tam třeba i kůru ze stromů, bylinky a tak. Jsou to v podstatě vykuřovací kužely.“
Své františky manžele Matějkovi prodávají téměř po celém Česku, do zahraničí je nevyvážejí. Přesto jejich vůni mohli lidé poznat v řadě zemí.
„Co víme od našich zákazníků, tak je často rádi kupují jako dárečky svým členům rodiny, kteří žijí v cizině. Takže víme, že naše františky provoněly domácnosti na všech kontinentech. Dokonce jednou vycestovali i do Tibetu do nějakého kláštera, kam někdo jel na návštěvu a chtěl františky vzít s sebou. Takže naše františky už byly všude,“ usmívá se Simona Matějková.
Související
-
České Vánoce
Radio Praha International připravilo vánoční stránky, díky kterým se můžete seznámit s tradičním pojetím vánočních svátků či si vyzkoušet některé z klasických receptů.
