Svatý Václav ve filmu: Jediný hraný velkofilm o patronovi české země je z roku 1929
Svatý Václav – patron české země i postava opředená legendami. Výročí jeho úmrtí si připomínáme dnes, na Den české státnosti. Výtvarná umění, literatura i hudba se jeho odkazem inspirovaly mnohokrát. V kinematografii je ale situace zcela odlišná. Doposud vznikl jediný celovečerní film, který jeho příběh zpracovává: němý velkofilm Svatý Václav z roku 1929.
První myšlenka natočit film o knížeti Václavovi se údajně objevila už v roce 1918, tedy ve stejném roce, kdy vznikla Československá republika. K samotné realizaci však došlo až o deset let později, u příležitosti tisíciletého výročí Václavovy smrti (tehdy považované za rok 929; dnešní historici se přiklánějí spíše k roku 935). Stejně slavnostně byla tehdy také dokončena Katedrála svatého Víta na Pražském hradě.
Režie se ujal Jan Stanislav Kolár, který tak vytvořil nejen první český historický velkofilm, ale zároveň poslední němý film před nástupem zvuku. Hudbu k němu složili Oskar Nedbal a Jaroslav Křička, plánované ozvučení se však kvůli finančním potížím neuskutečnilo. Premiéru v kině Adria tak doprovázel alespoň živý čtyřicetičlenný orchestr. Divácká odezva doma ani v zahraničí ale neodpovídala vloženým prostředkům.
Snímek byl na svou dobu velmi nákladný – rozpočet přesáhl čtyři miliony korun. Čtvrtinu přitom zaplatila tehdejší vláda. Exteriéry se filmovaly například v pražském Prokopském údolí, v Boubínském pralese na Šumavě nebo na Křivoklátsku. Největší stavby ale vyrostly na Strahovském stadionu, kde za pomoci odborníků vznikly dvě obří filmové kulisy, největší v tehdejší Evropě – Václavův a Boleslavův hrad.
„Bylo na ně spotřebováno: 36 tisíc metrů čtverečních juty, 35 vagónů dřeva, 6 tisíc kilogramů hřebíků, 13 tisíc kilogramů barev, 170 tisíc kilogramů sádry, 50 nákladních aut mechů, trávy a rostlin. Stavěny byly 130 dělníky od 9. září 1929 celkem 76 tisíc hodin,“ dočteme se na webu Národního filmového archivu.
Pro bojové scény v Boubínském pralese zase rekvizitáři vyrobili tisíce zbraní. „Bylo zhotoveno 2 300 bojových štítů, 1 800 kopí, 900 mečů, 1 800 helem, 1 200 párů střevíců a čtyřiceti švadlenami 220 kostýmů sólistů a více než 1 600 kostýmů pro komparz, na které bylo spotřebováno více jak 6 tisíc metrů látek a na nohavice a boty 28 tisíc metrů tkanic a tkalounu,“ píše se dále na webu Národního filmového archivu.
Zatím jediný
Do hlavní role svatého Václava byl obsazen Zdeněk Štěpánek, tehdy už známý z filmu J. K. Tyl, a později také představitel Jana Husa a Jana Žižky. Právě tito dva husitští vůdci se už v moderní době dočkali nového filmového zpracování, zatímco patronu země české se filmaři vyhýbají.
Za protektorátu sice na objednávku okupantů točil režisér František Čáp Knížete Václava s Karlem Högerem v hlavní roli. Svatováclavskou legendu měl podat podle německého výkladu. Film měl ukázat sv. Václava jako knížete poslušného Říše. Projekt se podařilo zastavit umělým protahováním příprav natáčení a navyšováním rozpočtu. Podle Národního filmového archivu se dochovalo jen pár přípravných záběrů včetně Karla Högera coby knížete Václava.
Poslední pokus přiblížit příběh svatého Václava divákům přišel až v roce 1995, kdy režisér František Filip natočil televizní inscenaci Kníže Václav podle divadelní hry Krvavé křtiny od Josefa Kajetána Tyla. Titulní roli tehdy dostal Lukáš Vaculík, jeho bratra Boleslava si zahrál Hynek Čermák.
Velkofilm Svatý Václav tak i po téměř sto letech zůstává jediným a nepřekonaným pokusem o převedení svatováclavského příběhu na filmové plátno.
