Roboti jako pomocníci, ne náhrada. Lidský dotek v péči je nenahraditelný, varuje filozof
O robotech v pečovatelských službách je nutné uvažovat pouze jako o pomocnících. Nahradit jimi pečovatele a pečovatelky by vedlo k dehumanizaci pečovatelských služeb a kolapsu celého systému, říká Juraj Hvorecký z Filosofického ústavu Akademie věd ČR. O robotech přednášel na konferenci Umělá intimita.
Zdůraznil, že lidé očekávají od pečovatelů mnoho. Nejen pomoc, ale i emoce a vztah. Lidská role je zatím nepostradatelná.
"Generace postupně stárnou, zároveň o tu práci není zájem, protože není dobře placená, jsou tam těžké podmínky, takže mnoho lidí se drží ideje, že pečovatelští roboti nějak nahradí tu současnou situaci. Tady se otevírají nůžky různým možnostem. Jedna možnost jsou autonomní humanoidní roboti, to znamená něco, co by velice připomínalo lidské pečovatele, ale kolem toho jsou obrovské problémy.
Druhá možnost je robotizovat alespoň část péče, to znamená něco, co je pro pečovatelky obzvlášť těžké, například přenášení pacientů nebo nějaké pravidelné činnosti, které se dají automatizovat. Měření teploty nebo dávkování léků, si dokážu představit, že se bude robotizovat mnohem jednoduššími systémy než nějakými humanoidními roboty."
Představa, že roboti vyšeří nedostatek pečovatelek, je iluzorní
Pečovatelé dělají svoji práci s nasazením, odhodláním, mnozí s láskou. To si nelze u robotů představit, respektive se neví, jak tento typ procedur do nich naprogramovat. Lze si spíše představit nějakou kombinaci humanoidního a technického robota.
"To je asi cesta, která se nabízí. Problém je v tom, že my od pečovatelů máme moc očekávání. To znamená, nejenom, že se bude o nás aktivně fyzicky starat, pečovat, že nás budou schopni přenášet, měřit nám teplotu, podávat léky, ale očekáváme nějakou formu komunikace, laskavého slova, pohlazení atd. Ti roboti nejsou levní, a když do nich investujeme opravdu velké peníze, nabízí se otázka, zda by ty peníze neměly být investovány raději do samotné sociální péče, stavby sociálního bydlení, nebo platů pečovatelek. Takže ta představa, že pošleme do zanedbaných regionů roboty a ti tam vyřeší problém nedostatku pečovatelek, je velice iluzorní a zatím úplně fantasmagorická."
Roboti navíc nejsou levní. Ale co když udělají chybu? Kdo by roboty kontroloval? Nepřidali by práci někomu, kdo ji už teď má nad hlavu?
"Známe případy, kdy ten robot měl vykonávat svoji rutinní úlohu, že kontroluje dávkování léků, špatně to změří, a ten pacient si ten lék nevezme. Často se uvádějí i pozitivní příklady, že roboti vyvolávají u pacientů nějaké pozitivní nálady. Například tím, že je tam nové těleso, dokáže zvláštním způsobem mluvit, hraje nějaké písničky, ale ukazuje se, že repertoár těch robotů je hrozně omezen, takže oni jsou kompetentní, ale jenom v jistém rámci, a zase jsou tam nějaké problémy, které padají na ramena těch pečovatelů."
Náhrada pečovatelů za roboty by vedla k dehumanizaci služeb
Jak zdůraznil Juraj Hvorecký z Akademie věd, jestli chceme, aby roboti byli nasazováni v sociálních službách, musíme je v sociálních službách i testovat. Jenže každý technický problém, na který narazíme, se stává problémem etickým, protože působí problémy na samotném pracovišti, působí problémy těm pečovatelkám, i pacientům. Situace zatím nemá dobré řešení.
"Na to, aby ti roboti byli opravdu dobří, musí pracovat s těmi zranitelnými skupinami, musí opravdu pracovat s pacienty, který dobře neslyší, jsou nepohybliví atd., ale každá malá škoda, kterou těm pacientům uděláte, je mnohem větší škodou, než pro mě, zdravého člověka, který se oklepe a zítra je v pořádku. Pojďme o pečovatelských robotech uvažovat primárně jako pomocnících, a ne jako náhradě skutečných pečovatelů, protože to by vedlo k dehumanizaci pečovatelských služeb, která už teď je nešťastná, a která by pak vedla ke kolapsu celého toho systému."
