Život s chronickou bolestí. Pacientům pomáhá organizace založená ženou s vlastní zkušeností
Chronickou bolest cítí každý pátý Evropan. To představuje 150 milionů lidí. Bere spánek, práci i běžný život. Evropský den bolesti připadá na 21. října. Vlasta Štochlová, která si chronickými bolestmi prošla, založila pacientskou organizaci.
Její příběh začal v roce 2016. Bývalá ředitelka mateřské školy během telefonátu s dcerou náhle začala ztrácet vědomí. Dcera okamžitě přivolala záchrannou službu. Diagnóza - otok mozku a nádor mozkových plen. Buď budeme operovat, nebo zemřete, slyšela od profesora Vladimíra Beneše.
Následovala operace, která jí zachránila život. Po ní však přišly silné bolesti hlavy, částečná ztráta zraku a především boj s bolestí. "Já se třeba několik dnů nemohla zvednout. Ty bolesti mě paralyzovaly. Přestávala jsem jíst, přestávala jsem pít, samozřejmě se všemi dalšími ohrožujícími důsledky."
Přežití nemusí znamenat návrat k běžnému životu
Právě osobní zkušenost Vlasty Šochlové stojí za vznikem Pacientské organizace Chronická bolest. Pochopila, že samotné přežití vážného onemocnění nemusí znamenat návrat k běžnému životu. Hledala cestu, jak svůj stav zvládnout. Nakonec se dostala do Centra pro léčbu chronické bolesti v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, kde díky specializované péči týmu MUDr. Jana Procházky našla úlevu.
Absolvovala mnoho malých obstřiků do konkrétních míst na hlavě, krku i zádech. Na dlouhou dobu se jí ulevilo od bolesti, a zlepšilo vidění. Obstřiky se opakují a pokaždé se bolest velmi zmírní. Začala potkávat další lidi, kteří také dlouhodobě žijí s bolestí, hledají informace, procházejí různými formami léčby a často nevědí, na koho se obrátit.
A právě tehdy začala vznikat myšlenka pacientské organizace. Ta pomáhá pacientům orientovat se v možnostech léčby, poskytuje ověřené informace, propojuje je s odborníky, a především jim dává prostor, aby jejich zkušenost byla slyšet. Navíc své dlouhé vlasy darovala na výrobu paruky pro onkologické pacienty.
Bolest se může stát samostatným onemocněním
Letošní Evropský den bolesti, který připadá na 21. října, nese téma „Skryté náklady bolesti". Například nemoci pohybové soustavy způsobily loni v Česku přes 23 milionů dnů pracovní neschopnosti. Jeden případ trval v průměru déle než dva měsíce.
Společnost pro studium a léčbu bolesti (SSLB) upozorňuje, že skutečnou cenu bolesti nelze vyčíslit jen podle výdajů za vyšetření, léky nebo hospitalizace. Promítá se také do pracovních absencí, nižší výkonnosti, invalidity, vyčerpání blízkých nebo do let života, během nichž člověk nemůže dělat to, co pro něj bylo dříve samozřejmé.
Chronická bolest je bolest, která přetrvává nebo se opakovaně vrací déle než tři měsíce. Někdy pokračuje i poté, co se původní poranění zahojilo nebo byla odstraněna jeho předpokládaná příčina. V takové situaci už bolest nemusí být pouze varovným signálem. Může se stát samostatným onemocněním, které vyžaduje cílenou a dlouhodobou léčbu.
Vyšší věk přináší více chronických chorob
Proto nestačí pacientovi pouze opakovat, že si musí zvyknout, nebo mu dlouhodobě tlumit příznaky bez hledání komplexního řešení, vysvětluje docent Tomáš Gabrhelík, primář v Krajské nemocnici T. Bati. "Na co dřív lidé umírali, tak se dnes dá z velké části vyřešit, a nebo oddálit úmrtí. Starší organismus, který se dožívá vyššího věku, má více chronických chorob."
Rozsah problému ukazují také česká data. V roce 2023 vyhledalo lékařské ošetření kvůli nemocem svalové a kosterní soustavy vice než 4 miliony pacientů. Moderní léčba chronické bolesti se nezaměřuje pouze na místo, které bolí. Sleduje také psychický stav, kvalitu spánku, pohybové možnosti, pracovní podmínky a sociální zázemí pacienta.
Potřeba specializované péče v Česku výrazně roste. Počet evidovaných návštěv algeziologických pracovišť se zvýšil z 1 714 v roce 2010 na více než 100 tisíc v roce 2022.
Pacient s chronickou bolestí nemusí používat žádnou zdravotní pomůcku a navenek může působit bez omezení. To však neznamená, že bolest není skutečná. Právě neviditelnost bolesti někdy vede k podceňování potíží, pocitu nepochopení a oddalování odborné pomoci.
