Od pojistné matematiky k rozvoji komunit: příběh Meltreen Sikele
Vystudovala pojistnou matematiku, ale práce v nadnárodní společnosti jí nedávala smysl. Rozhodla se proto studovat mezinárodní rozvoj a díky studijnímu programu v Česku, Francii a Itálii našla novou, smysluplnou kariéru, která pomáhá.
Meltreen Sikele byla od malička odhodlaná v životě uspět: „Zažila jsem, jak složité bylo pro mou mámu vychovávat čtyři děti. Táta zemřel, když mi bylo sedm let. Všichni kolem mi říkali, že mám potenciál. Na základní škole jsem patřila mezi nejlepší studenty, i přesto, že jsem se moc neučila. Na střední škole jsem byla nejlepší v matematice, a tak jsem automaticky nastoupila na obor pojistná matematika na univerzitě Jomo Kenyatta v Nairobi. Nevěděla jsem přesně, o co se jedná – učitelé doporučovali tento obor každému, komu šla matematika (pozn. redakce: pojistná matematika je odvětví aplikované matematiky, které se zabývá matematickým modelováním finančních rozhodnutí, včetně statistického odhadu pojistných rizik).“
Práce v korporaci ji zklamala, dobrovolnictví jí dodávalo energii
„Bakalářský obor jsem úspěšně dokončila, ale pak mě nepříjemně překvapil reálný život a práce v oboru,“ pokračuje Meltreen a dodává: „Byla to velmi korporátní práce. Od pěti ráno do osmi večer jsem cestovala do práce a zpět, celý den trávila v kanceláři před obrazovkou a vytvářela abstraktní výpočty. Chybělo mi spojení s dopadem mé práce, chtěla jsem vidět výsledky,“ sdílí Meltreen svou první pracovní zkušenost.
„Už během univerzity jsem dobrovolničila v Rotary klubu. Chodili jsme do místních komunit, pracovali s dětmi i dospělými. Po každém dni bylo těžké odcházet domů – děti prosily, ať zůstaneme, den byl plný úsměvů lidí, se kterými jsme trávili čas. Milovala jsem to,“ vzpomíná Meltreen a pokračuje: „Po krušném probuzení do reality pracovního života v oboru pojistné matematiky jsem začala přemýšlet, jak spojit matematiku a radost z pomoci potřebným. Přirozeně se tak objevila možnost mezinárodního rozvoje, kde data hrají důležitou roli.“
Nová cesta díky GLODEP
„Stáž v Karamoji byla skvělá zkušenost v terénu, měla jsem možnost vidět skutečný dopad své práce.“
Meltreen začala hledat magisterské studium v této oblasti: „Při hledání jsem objevila GLODEP (pozn. redakce: GLODEP neboli Global Development Policy je dvouletý magisterský program, jehož cílem je příprava odborníků v oblasti mezinárodního rozvoje. Probíhá na třech evropských univerzitách včetně Univerzity Palackého v Olomouci, která je vedoucí univerzitou programu). Líbilo se mi, jak program kombinoval technické aspekty s rozvojem, a tak jsem se rozhodla soutěžit o stipendium.“
Poprvé za hranicemi rodné země
„Předměty v rámci GLODEPu byly naprosto odlišné od matematiky, kterou jsem studovala. Bylo to pro mě velmi náročné – poprvé jsem musela načítat knihy a články, psát eseje a diskutovat. I když to nebylo jednoduché, nakonec jsem vše zvládla a program úspěšně dokončila.“
Život v Česku, kde Meltreen strávila necelý rok, ale nebyl jen o studiu: „Stipendium mi poprvé v životě umožnilo vycestovat mimo Keňu. I když jsem se narodila kousek od ugandských hranic, nikdy jsem nebyla ani v sousední zemi. Najednou jsem měla vízum nejen do České republiky, ale do celého Schengenu. Byla jsem nadšená a připravena řídit se předodjezdovou radou pracovníka české ambasády v Nairobi: nezapomenout si užít cestování a zábavu.“
„V rámci Buddy programu mě Univerzita Palackého propojila s Danielou, která mi opravdu pomohla – před odjezdem i po příjezdu. Daniela se mnou sdílela všechny důležité informace před cestou do Česka, přijela mě i další spolužáky vyzvednout na letiště v Praze a stala se součástí naší mezinárodní komunity. Každý z nás Danielu miloval,“ vypráví Meltreen s nostalgickým úsměvem a dodává: „Druhou českou kamarádkou mi byla Radka, se kterou jsem se spojila díky kontaktu z ambasády v Nairobi. Radka byla úžasná – organizovala s námi víkendové výlety, představila mě své rodině, a bez ní bych nikdy neobjevila tolik věcí v Česku. Radka a Daniela byly nejlepší, moc mi chybí.“
„Líbilo se mi, jak je Česko bezpečné – v Nairobi se v noci určitě neprocházíte.“
Meltreen si podobně jako ostatní zahraniční studenti přes počáteční českou rezervovanost Česko zamilovala: „Lidé jsou tu moc milí. Čeština byla trochu bariérou, ale když jsem začala konverzaci jednou ze svých pár frází typu ‚Dobrý den, jedna pivo‘, lidé roztáli a bylo snazší se pak začít bavit. Líbilo se mi, jak je Česko bezpečné – v Nairobi se v noci určitě neprocházíte – a také jsem si všimla, že tu není tak velká nerovnost mezi chudými a bohatými jako v Keni. A samozřejmě zdravotní péče a její úroveň.“
Z olomoucké charity do italské neziskovky v Ugandě
„Během mého pobytu v Česku jsem pokračovala v dobrovolničení, pomáhala jsem v Charitě Olomouc, většinou v kuchyni – připravovala jídla nebo umývala nádobí. Z Olomouce jsem pak odjela pomáhat do Ugandy – součástí studijního programu totiž byla čtyřměsíční stáž nebo výzkum,“ pokračuje Meltreen.
„Během semestru, který jsem strávila v Itálii, jsem se setkala s ředitelem neziskové organizace Africa Mission, působící v pasteveckém regionu Karamoja na severovýchodě Ugandy. Podařilo se mi tak domluvit stáž ve městě Moroto, kde jsem pomáhala na oddělení monitoringu a evaluace projektů.“
Stáž v Karamoji byla pro Meltreen první praktickou zkušeností práce pro mezinárodní rozvojovou organizaci: „Můj vedoucí v Morotu mě naučil všechny praktické i teoretické věci týkající se práce v oblasti monitoringu a evaluace – krásně se zde propojily mé znalosti a vzdělání v oblasti matematiky s touhou pomáhat lidem a novým vzděláním, které jsem nabyla v rámci GLODEPu.“
„Stáž v Karamoji byla skvělá zkušenost v terénu. Měla jsem možnost setkat se, mluvit a pracovat přímo s místními lidmi z kmene Karimojong a vidět dopad své práce – na rozdíl od mé první pracovní zkušenosti v Nairobi. Moje diplomová práce se zabývala udržitelností a odolností v Karamoji a využívala data z projektů, na kterých jsem pomáhala,“ sdílí Meltreen.
„Čeština byla trochu bariérou, ale když jsem začala konverzaci frází ‚Dobrý den, jedna pivo‘, lidé roztáli.“
Studium mezinárodní rozvojové spolupráce nepřineslo Meltreen jen nový naplňující směr pracovního života, ale i životního partnera: „Během mého pobytu v Ugandě jsem se seznámila se svým manželem Federicem – italským kolegou z Africa Mission.“
Cítila jsem, že nejvíce můžu pomoci doma
„Po promocích, kterých se kromě Radky a Daniely účastnil i Federico, mi Africa Mission nabídla další příležitost – tentokrát již práci na plný úvazek v oblasti monitoringu a evaluace. S radostí jsem ji přijala a vrátila se do příjemného prostředí sídla organizace v Karamoji.“
Život ale vždy přináší nové výzvy: „Po pěti měsících nové práce jsem dostala nabídku pozice v organizaci IDinsight, která mě lákala už dříve díky zaměření na data a jejich využití v praxi. Ze začátku jsem váhala, zda nabídku přijmout, zvlášť po tak krátké době s Africa Mission, ale můj vedoucí i celý tým mě podpořili k přijetí nové výzvy.“
Tři roky po přijetí nabídky v IDinsight Meltreen dodává: „Po několika letech cestování jsem nakonec skončila doma. Lidé se mě často ptají, proč jsem nezůstala v Evropě nebo v České republice, ale já jsem cítila, že jsem více potřeba doma. Tady mám možnost mít větší dopad a opravdu pomáhat těm, kteří to potřebují. Kromě naplňující práce s globální výzkumnou a datově-analytickou organizací tu mám i svou novou rodinu. Můj manžel také působí v oblasti rozvoje, našel si práci v Nairobi a nyní vychováváme dvouapůlletého syna. Prozatím plánujeme zůstat v Keni, ale uvidíme, co budoucnost přinese. Já stále doufám, že budu mít více příležitostí procestovat Evropu a třeba znovu navštívit Česko a své dvě milované kamarádky.“
Související
-
Afričané s českým diplomem
Příběhy Afričanů, kteří studovali v Československu/Česku a po návratu se úspěšně prosadili ve svých profesích. Jak jim zkušenost z pobytu u nás změnila život?
-
Češky v Africe
Jak se žije ženám s českými kořeny v Africe, co je nejvíc překvapilo, co jim chybí a co naopak v původní vlasti mít nemohou, se dozvíte v naší sérii rozhovorů.
-
Češky v Asii
V sérii rozhovorů se dozvíte, jak se žije ženám s českými kořeny v Asii, co je nejvíc překvapilo, co jim chybí a co naopak v původní vlasti mít nemohou.
