Alzheimer, nemoc, která bere vzpomínky. Příběh lékaře, jehož jméno dějiny téměř vymazaly
Počet pacientů v Česku, kterým lékaři diagnostikovali Alzheimerovu nemoc, se za 11 let zdvojnásobil. V roce 2024 jich bylo téměř 85.000, v polovině století jich podle odhadů může být více než čtvrt milionu. Víte, že rodák ze Slaného Oskar Fischer popsal stařeckou demenci ve stejném roce (1907) jako Alois Alzheimer, uznání se mu však nedostalo.
V roce 1910 byla nemoc označena jako Alzheimerova choroba, a svět na něj zapomněl. Fischer přitom své nálezy a poruchy popsal zcela nezávisle na svém mnichovském kolegovi a svá precizně zpracovaná pozorování dokonce doložil na větším počtu případů.
Až v souvislosti se stým výročím popsání Alzheimerovy nemoci objevil Michel Goedert z univerzity v Cambridge v archivu Univerzity Karlovy v Praze zapomenuté Fischerovy studie a informoval o nich v odborném zahraničním tisku. Oskar Fischer, který před druhou světovou válkou vedl se svým společníkem úspěšné psychiatrické sanatorium na zámku ve Veleslavíně (mezi jeho pacienty patřila i Charlotte Masaryková), se narodil před 150 lety, 12. dubna 1876 ve Slaném.
Smrt ho zastihla v terezínském ghettu
Léta první světové války strávil na oddělení neurologie a psychiatrie vojenské nemocnice v Praze, kde ošetřoval vojáky, kteří trpěli po bojích na východní frontě psychickými problémy. Právě tehdy se Fischer zamíchal do takzvané Halbhuberovy aféry, jež do jisté míry poškodila jeho další kariéru.
Fischerův nadřízený Franz Halbhuber byl německý lékař a důstojník rakouské armády. Jeho přístup k nemocným vojákům však prý byl velmi brutální. Fischer žádal, aby byl propuštěn, což se stalo, ale Fischerova odvaha byla "po zásluze potrestána": byl převeden do mnohem méně významné nemocnice v Pardubicích, kde sloužil až do konce války. Právě zde se ale setkal s dobrovolnou ošetřovatelkou Červeného kříže Františkou, která se stala jeho ženou a matkou dvojčat Lotte a Heinze.
Život Oskara Fischera skončil tragicky. V roce 1939 byl z rasových důvodů vyloučen z univerzity a věnoval se své soukromé praxi. V roce 1941 byla ale zatčen gestapem a deportován do terezínského ghetta. Zde ho smrt zastihla v 65 letech 28. února 1942.
Na světě žije 50 milionů lidí s demencí
V současnosti žije na celém světě odhadem asi 50 milionů lidí s demencí, přičemž se očekává, že v roce 2030 jich bude 75 milionů a v roce 2050 dokonce přes 130 milionů. Nemoc podle odborníků nelze vyléčit, ale je možné zpomalit její nástup a prodloužit soběstačnost pacienta. Prevencí je zdravý životní styl a dostatek pohybu a zásadní je včasná diagnóza. A v roce 2019 byla podle Oskara Fischera pojmenována vědecká cena za nejlepší syntetizující studii o Alzheimerově chorobě, která je spojena s dotací ve výši čtyři miliony dolarů.
ČTĚTE TAKÉ
"S ohledem na demografický vývoj i odborné odhady počítá český zdravotní systém s postupným nárůstem počtu osob s demencemi a tomuto trendu přizpůsobuje jak plánování kapacit, tak organizaci péče," vysvětluje Jana Dobrá z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví.
Specializovanou pobytovou službou pro osoby s demencí jsou takzvané domovy se zvláštním režimem. Za sedm let se jejich počet zvýšil podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) z 322 na 416, lůžek přibylo o více než třetinu. Na konci roku 2024 žilo v těchto zařízeních 25.500 osob, před sedmi lety jich bylo o 40 procent méně.
Náklady spojené s řešením různých typů demence včetně Alzheimerovy choroby jsou podle odhadu Svazu zdravotních pojišťoven z roku 2024 v řádech desítek miliard korun ročně, tedy až jedno procento tehdejšího hrubého domácího produktu (HDP). V současné chvíli probíhají jednání o možnosti nastavení péče a úhrad za biologickou léčbu Alzheimerovy nemoci.
